Jak dále Liga lidských práv zveřejnila, soud neprokázal, že by cokoliv z jejich tvrzení byla nepravda. Soudce svoje rozhodnutí zdůvodnil tím, že manželé údajně sdělovali nepodložené informace, při oznamování svých podezření vystupovali pod anonymní identitou, celou záležitost medializovali a slibovali nezletilým za jejich svědectví odměny a výhody. Jenže v případě podezření z trestného činu týrání svěřené osoby zákon nevyžaduje, aby si oznamovatel svoje podezření ověřoval, postačí když se o spáchání činu „hodnověrným způsobem dozví“.

„S tím, že jej zástupce ředitelky dětského domova Michal P. bil a kopal do něj, se svěřil paní Ľubové sám chlapec, který měl být tímto způsobem týrán. Není tedy pochyb, že podezření z trestného činu bylo z její strany oprávněné,“ komentuje rozsudek právnička Ligy lidských práv (LLP) Zuzana Candigliota. „Je třeba si také uvědomit, že anonymní oznámení má své opodstatnění tam, kde se zaměstnanci bojí o své místo, jinak by páchání této závažné trestné činnosti nemuselo nikdy vyjít najevo. Informování médií je zase prostředkem k objasnění věci tam, kde jsou odpovědné úřady nečinné.“

"Celý případ začal v letech 2007 a 2008, když se manželé Radka a Miroslav Ľubovi zastali dětí, jež si stěžovaly na údajné agresivní chování Michala P. Zástupce ředitelky měl dvě děti bít a kopat a jeho ohař opakovaně děti napadl. V posledním případě pokousal do tváře 5letou holčičku, což si vyžádalo její hospitalizaci. Za neuhlídání psa dostal Michal P. směšnou pokutu 1 000 Kč, avšak trestně stíháni byli nakonec manželé Ľubovi, a to za pomluvu," informovala dále LLP.

"Trestný činu pomluvy, který patří mezi verbální trestné činy, nemá v moderním trestním kodexu demokratického státu co dělat. Každý, kdo má pocit, že někdo jiný pošpinil jeho jméno či pověst, se totiž může účinně bránit před civilním soudem. Trestní právo by mělo být vždy až tím nejkrajnějším řešením. Přesto bývá právě tato skutková podstata často zneužívána proti nepohodlným osobám," uzavřela LLP.