Cenu si Seidler převzal již podruhé za sebou, loni totiž vyhrál premiérově. „Byl jsem hodně překvapený. Vůbec jsem to nevěděl a velmi mě vítězství potěšilo! Souhlasím s výrokem, že obhajoba je vždy těžší. Jsem opravdu rád, že se mi to povedlo. Nevěřil jsem tomu,“ soukal ze sebe šťastný Michal Seidler.

Na jaře 2014 ještě hráč brněnského Tanga porazil druhého Lukáše Rešetára z Chrudimi a třetího Davida Cupáka z Helasu Brno. „Kdokoliv z nás tří mohl být první a kdokoliv mohl být i třetí. První trojice hráčů byla spravedlivá,“ myslel si Seidler a pak se trochu opravil: „Rozhodně by tam ještě mohli patřit hráči jako je Michal Belej, Michal Kovács či Marcel Rodek. Bylo tam více variant.“

A jaký tedy byl uplynulý rok z pohledu Michala Seidlera? „Stal jsem se v něm nejlepším střelcem české ligy a poměrně se mi dařilo. Je velká škoda, že jsme přes Teplice nepostoupili do finále,“ připomněl. A pokračoval: „Přestoupil jsem do Slov-Maticu, kde jsem si zahrál UEFA Futsal Cup. Hodně mi vyšel turnaj v Kuvajtu, který mi možná nejvíce pomohl k tomu, abych cenu vyhrál.“

Po přestupu do Bratislavy je český futsalista roku spokojený. „Ve Slov-Maticu je to skvělé. Klub funguje a parta je výborná. V týmu jsou tři vyrovnané čtyřky a trenér nás pravidelně střídá. Nehraji většinu zápasu, jako jsem hrál v Tangu! Spravedlivě se střídáme a nikomu to nevadí,“ líčil Seidler.

I tohle může být příčina, proč nedává tolik branek jako v Tangu. „Je to možná příčina, ale hlavní důvod vidím v tom, že jsem byl v Tangu zvyklý na hráče, se kterými jsme už byli sehraní. Slov-Matic hraje trochu jiným stylem. Zabydluji se a doufám, že to bude jen a jen lepší,“ dodal český reprezentant.