Radime, byl jste při obnovené premiéře na domácím ledě nervózní?
Ani ne. Trošku nervóznější jsem vždy v prvních dvou třech střídáních. Když se podaří nějaká nahrávka, spadne to z vás a je to fajn. První třetina byla hodně přerušovaná, ani jsem se pořádně nedostal do tempa. Ale od druhé už to bylo lepší.

Cítíte, že na vás ve Vsetíně hodně spoléhají?
Fanoušci si možná myslí, že jsem nějaká spása. Ovšem měli by si uvědomit, že budu mít 41 roků a dost bojuju se svým zdravím. A trénovat musím skoro stejně jako v extralize. Samozřejmě, chtěl bych být posilou. Dělám pro to vše! Pokud ale budu cítit, že týmu nepomůžu, tak s hokejem skončím. Už to musí stát na mladších.

Ale ti mladší potřebují na ledě usměrnit, hlavně v oslabeních a přesilovkách, souhlasíte?
To samozřejmě. Ale fanoušci si nesmí myslet, že naskočím a nastřílím tři góly za zápas. Tak to není. Ano, zkušenostmi pomoci mohu.

Měli před vámi hráči Hodonína respekt, nebo se na vás snažili vytáhnout?
Moc jsem to nevnímal, ale šel jsem do duelu s tím, že si někdo řekne: Tesařík, toho dohrajeme. Asi dvakrát k tomu došlo. Ale průběh toho utkání byl takový, že od začátku třetí třetiny jsme to měli ve své režii a střetnutí už se pak pouze dohrávalo.

Po šesté brance jste sundali nohu z plynu, že?
Ano, tam už jsme povolili.

Čím to, že jste dokázali během necelých dvou minut nastřílet tři branky?
Šli jsme hodně do brány. Hráli jsme to, co jsme si řekli. Jednoduše. Ale někdy to tam spadne a jindy ne. Tentokrát to vyšlo.

Vypadalo to, že váš tým hrál lehce, že se na výhru ani nenadřel?
To ne. První část byla těžká neustálým přerušováním. Hodně nás nakoplo to, že jsme přežili pětiminutové oslabení. Tam jsme se dostali psychicky nahoru a když jsme pak dali gól, to nás zvedlo.

S Lukášem Vrbou jste se potkali poprvé. Jak se vám s ním hrálo?
Bylo to v pohodě, vše klapalo bez problémů. Na to, že jsme spolu absolvovali dva tréninky, to nebylo špatné.