Reportér: S jakým balíčkem protikrizových opatření byste vyrukoval, pokud byste byl na místě ministra financí Eduarda Janoty?

Jiří Dolejš: Předně si myslím, že pokud bychom se o protikrizových opatřeních bavili o rok dřív, mohli jsme nyní být také o rok dál. O krizi se vědělo již od loňského léta, přitom návrh státního rozpočtu na letošní rok byl ve znamení "nic neměníme, protože nevíme, jak to skončí." Při třetím čtení navíc tehdejší ministr financí Miroslav Kalousek tvrdil, že nikdo nemůže dát spolehlivý odhad, jak to dopadne, neboť vše je v pohybu, a proto raději nic nezměníme a potom to nějak exekutivně vyřešíme. Pak ale přišla politická krize a mimořádné volby. Ztratili jsme tak celý rok. Tím pádem chybí i nějaká diskuse, která by naznačila, co vyhovuje širšímu politickému spektru. Ani poslední schůzka u premiéra Jana Fischera nedopadla nějak valně. Ocitli jsme se tak v časové tísni.

Rep.: Jak by tedy měla vypadat konkrétní opatření, která by zemi vyvedla z krize?

J.D.: Předně by veškerá opatření měla být rozdělena na ta, která jsou reálná pro rozhodování o návrhu státního rozpočtu, neboť jeho východiska už se příliš nezmění. Rozhodně si ale nemyslím, že je možné provést masivní škrty v oblasti mandatorních výdajů. Letos se to stihnout určitě nedá, bylo by ale dobré zaměřit se na ně v průběhu příštího roku a zjistit, zda se neplýtvá s penězi, ze kterých jsou tyto výdaje financovány. Rozhodně si ale nemyslím, že by se tímto způsobem ušetřily až desítky miliard korun, jak někteří odhadují.

Rep.: Znamená to, že byste se spíše zaměřil na příjmovou stránku rozpočtu, tedy i například vyšší daně?

J.D.: Hodně se mluví o zvyšování nepřímých daní, například DPH. Tomu ale příliš nakloněni nejsme, protože zvýšením DPH by podle nás došlo ke zvýšení cen, a to i přesto, že velice často zaznívá argument, podle kterého firmy nezdraží své výrobky a na vyšší DPH tak budou tratit ony.

Rep.: Co říkáte na úvahy o zdražení spotřebních daní?

J.D.: To je záležitost, o které jsme ochotni diskutovat. Co se týče tabákové daně a daně na alkohol, bylo by nanejvýš vhodné se zabývat také tím, zda zvýšení těchto daní přinese i příslušné daňové inkaso. V minulosti tomu bylo tak, že když došlo ke zdražení této daně, spotřeba se přesunula k nejlevnějším tabákovým výrobkům a nejlevnějšímu alkoholu a navíc se zvýšil objem pašovaného zboží. Nebudeme se bránit ani diskusi ohledně zvýšení daně na pohonné hmoty. Faktem ale je, že jsme v situaci, kdy se celosvětová ekonomika dostává do konjunktury, což znamená, že se bude zvyšovat i poptávka po ropě a benzinu. To nastartuje růst cen těchto surovin a pokud do toho ještě zvedneme daň, mohli bychom tím ekonomice jen přinést problémy. Otázkou tedy je zda a do jaké míry zdražovat tento typ spotřební daně. Přesto je ale třeba zdůraznit, že pokud bychom se k tomu přece jenom nakonec odhodlali, opět to pro rozpočet nebude znamenat nějaké významné výnosy.

Rep.: Zvýšil byste tedy majetkové daně?

J.D.: Problém je, že u nás se majetkové daně dlouhodobě snižovaly, a to dokonce tak, že nebyly ani schopné vydělat samy na sebe. Jsme tedy jednoznačně pro zvyšování těchto daní, a to progresivním způsobem. Myslím si, že nemá smysl trápit lidi, kteří majetek nabyli děděním, či darováním. Rozhodně bych se ale zaměřil na velké majetky, a to zejména ty neproduktivní, jejichž zdanění je potřeba regulovat, kromě toho bych to považoval i za určitý akt solidarity, nehledě na skutečnost, že by to zvýšilo výnos této daně. Co se týče daně z nemovitosti, které využívají obce, souhlasíme s návrhem ministra Janoty, který zvažuje vrátit sazbu této daně na původních pět, šest procent. Stále ale nejde o opatření, které by rozpočtové příjmy zhojilo nějakým zásadním způsobem.

Rep.: Za takové opatření považujete Vy osobně co?

J.D.: Řešením by bylo zvýšit daně z příjmu, což kromě nás navrhují i lidovci a sociální demokraté. Náš návrh počítá s pěti daňovými pásmy a horní sazbou ve výši 40 procent. To by znamenalo zvýšení daní pro ty, co se nacházejí úplně nahoře, a zároveň snížení daňové zátěže u těch, kteří se nacházejí vespod a kteří by tak nemuseli koketovat s myšlenkou, zda chodit do práce nebo pro podporu. Uvažovat lze i o daňovém základu, zde se ale jednotlivé strany velmi rozcházejí a žádná nemá nějakou jasnou filozofii o tom, které daňové úlevy by hájila, které chápe jako nástroj restrukturalizace a podpory rozvoje a které jsou pouhou "rozežraností", prolobbovanou v minulosti. To všechno ale rozhodně není reálné již v příštím roce. Nepochybně tedy proběhne debata o mírné progresi u přímých daní, rozhodně by ale měla být prodiskutována daňová filozofie pro roky 2011 a následující.

Rep.: Znamená to tedy, že v příštím roce nelze s důsledky celosvětové krize nic dělat?

J.D.: Je možné ušetřit nějakou miliardu na výdajové straně, je možné mírně navýšit příjmy, jediné, co nás však může skutečně zachránit, je rostoucí ekonomika a řádné využívání prostředků z evropských fondů. Velkým problémem, se kterým se Česko potýká, je totiž kofinancování, což se týká zejména obcí. A pokud chybí peníze na kofinancování, není možné tyto prostředky čerpat. Bylo by tedy vhodné pomoci subjektům, které z těchto fondů chtějí čerpat. Musíme se ale smířit s tím, že se deficit bude pohybovat kolem 6,5 procenta, a soustředit se na sestavení střednědobého rozpočtového výhledu. Současně musí být nastolena debata o tom, jak dluh neprojíst, ale naopak investovat, aby bylo zřejmé, že budoucí výnosy "neprobendíme", ale použijeme na umoření stávajícího dluhu.

Rep.: Naznačil jste, že určité úspory lze hledat na straně výdajů. Co konkrétně máte na mysli?

J.D.: Rozhodně by to neměly být kapitálové výdaje, protože ty slouží k podpoře růstu. Jedinou cestou je posvítít si na efektivnost, protože podle mne se zejména veřejnými kapitálovými výdaji trochu mrhá a za stejné peníze by se toho dalo udělat víc. Krátit by bylo možné i provozní výdaje a výdaje na projekty silových ministerstev, které již od počátku budí nedůvěru. Do těch teče velká spousta peněz, na které se navíc nabalují další. Právě tyto výdaje je nutné zrevidovat.