Šestadvacetiletý útočník Milan Kostourek nastartoval před sedmi lety právě při krátkém táborském angažmá svou cestu do špičky druhé nejvyšší republikové soutěže. V dresu Chomutova strávil poté několik úspěšných sezon. V roce 2006/2007 vyhrál kanadské bodování celé první ligy s bilancí 26 gólů a 27 asistencí. Od té doby se pohyboval v popředí prvoligových statistik pravidelně, naposledy coby nejproduktivnější hráč postupující Komety Brno (21+16). V úvodu tohoto ročníku se objevil po boku Žigmunda Pálffyho ve skalickém týmu, toto angažmá však nedopadlo podle představ. A tak se nechal lapit do sítí táborského prvoligového nováčka. Do jeho sobotního souboje se Znojmem ještě Milana Kostourka nepustí administrativní náležitosti, v pondělí už by však měl s týmem cestovat do „svého“ Chomutova.

Jak se zrodil váš přesun ze slovenské Skalice do táborského prvoligového týmu?
„Nedostával jsem v průběhu sezony tolik prostoru, kolik bych si představoval. Nakonec jsme se dohodli s vedením klubu, že to ve Skalici ukončím. V té době už jsem byl v kontaktu s Frantou Ševčíkem (sportovní manažer HC Tábor – pozn. aut.), který mi opakovaně říkal, že má Tábor zájem.“
Byly ve hře i jiné nabídky?
„Od agenta jsem věděl o zájmu jiných slovenských klubů. Já jsem se ale rozhodl pro návrat do Čech, kde mohu navázat na předchozí sezony v první lize. Tábor je pro mne dobrá alternativa, už jen proto, že jsem blízko domova.“
Návrat na jih Čech byl pro vás asi hlavním lákadlem, že?
„To ani ne. Přítelkyni a bydlení mám v Chomutově… S Táborem jsem měl ale vždycky dobré vztahy. V minulosti pro mne hodně udělal, dostal mne do velkého hokeje, tak bych mu to teď rád vrátil. Snad se mi to podaří. Mužstvo je tady dobré a určitě má na to, aby si zahrálo v play off.“
V pátek jste v Táboře poprvé trénoval. Ožily vaše vzpomínky na předchozí působení?
„Samozřejmě mi naskočily. Přišel jsem do kabiny a potkal znovu známé lidi... Když jsem tu byl tenkrát poprvé, docela se mi dařilo i hokejově. A dobře si pamatuju na výborné fanoušky. Těším se na ně, snad mne přivítají dobře. Prostě jsem rád, že tu mohu být.“
Jako vyhlášený střelec máte za úkol oživit nepříliš výraznou týmovou produktivitu. Spadne na vás poměrně velká tíha odpovědnosti…
„Kdybych se bál, že Táboru nepomůžu, tak bych sem ani nešel! (důrazně) Věřím, že góly střílet umím. Ale není to jen na mne. Pokud by měl být můj příchod třeba jen impulsem pro ostatní, bude to jen dobře. Samozřejmě bych byl ale rád, aby se mi střelecky dařilo, dávat góly mne fakt baví a v téhle sezoně jsem se už dlouho neradoval… (úsměv)“