V desetičlenné porotě usedli například herečka Mahulena Bočanová, přednosta kliniky plastické chirurgie 1. lékařské fakulty UK Jan Měšťák nebo předsedkyně ČAS Dana Jurásková. Korunku vítězce předal ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger. Redakce Regiony ČR Vám nyní přináší rozhovor s historicky první držitelkou titulu Miss sestra Anetou Rusinovou.

Rozhovor s Anetou Rusinovou:

Aneto, gratuluji k vítězství a na úvod se zeptám, kdo Tě do soutěže přihlásil?

Děkuji za gratulaci. Do soutěže jsem se přihlásila sama. Hodně mě ale vyhecovalo mé pracovní okolí – paní náměstkyně pro ošetřovatelskou péči a vrchní sestra, ale hlavně moje kolegyně z operačního sálu. Také jsem cítila podporu lékařů, především pana primáře chirurgického oddělení Městské nemocnice Ostrava.

Jak ses o této soutěži dozvěděla?

Moje staniční sestra dostala e-mail s informací, že probíhá tato soutěž. Okamžitě ji napadlo nám říct, aby se jedna z nás zúčastnila. A volba padla na mě.

Kdo všechno Tě byl při finále osobně podpořit?

Na finále jsem přijela se svým manželem. Doprovázeli mě také rodiče, sestra, sestřenice a teta. Zkrátka moji nejbližší a nejmilejší.

Jaká byla reakce příbuzných, známých a ostatních sester na konečné vítězství?

Všichni fandili do poslední chvilky. Říkali, že jistota vítězství tam určitě nebyla. Výhra prvního místa byla nádherná a všem udělala obrovskou radost. Auto ale přítomným vyrazilo dech! Hned v pondělí ráno jsem byla v práci přivítána celým chirurgickým kolektivem, dostala jsem překrásnou květinu a byla zahlcena otázkami, které nás všechny na pár chvil pěkně rozesmály a pobavily. Bylo to nanejvýš příjemné.

Když pomineme Tvou osobu, měla jsi mezi ostatními finalistkami svou favoritku?

Favoritku? Nad tím jsem takto nepřemýšlela. Přišly jsme všechny do neznámého prostředí, měly se chovat přirozeně a ukazovat sestry s vlastnostmi 5 „S“. V tom napětí a stresu nám snad ani nedocházelo, že jsme vlastně soupeřky a vyhrají pouze tři. Ba naopak, zůstalo mezi námi krásné přátelství, které nekončí soutěží. O to větší radost mám nejen z výhry, ale i z lidí, které jsem poznala.

S jakými cíly jsi šla do soutěže, popř. co jsi od ní očekávala?

Do soutěže jsem šla přece vyhrát. (směje se) Říkám to s nadsázkou proto, že jsem tento holý fakt uvedla ve svém medailonku. Hlavně jsem do toho šla proto, že případnou výhrou bych udělala radost své rodině a hlavně kolegyním sestrám u nás v nemocnici, což se mi nakonec splnilo.

Probíhala u Tebe nějak speciálně příprava na finále?

Když pominu, že jsem lehce „zanedbávala“ studijní povinnosti, na které nezbýval čas, tak jsem si zašla ke kadeřnici na melír a koupila si střevíčky k šatům. Nic převratného to nebylo.

Na co nejraději z celé soutěže vzpomínáš, resp. nač určitě jen tak brzo nezapomeneš?

Je toho tolik, že nevím, zda to všechno stihnu říct. Počínaje přátelskými finalistkami, Vojtěchem Bernatským, který nám pomáhal zbavovat se stresu, atmosférou, přes lidi, kteří se o nás starali, konejšili a zkrášlovali nás, pak krásným prostředím Obecního domu a korunkou vítězky konče. Myslím, že nezapomenu ani na jednu věc, která se ten den udála.

Co Aneta Rusinová a soutěže krásy, popř. zkušenosti s modelingem?

Soutěž už mám za sebou a to mi teď do jisté míry úplně stačí. Nechtěla bych, aby byl dalšími zkušenostmi jakkoliv ovlivněn můj pocit ze soutěže a finálového večera. Uchovám si v paměti nádherný zážitek a životní zkušenost. Necítím se být modelkou, jsem spokojená ve své práci a zůstanu u ní i nadále. Ale nikdy neříkej nikdy, byť to zní jako fráze.

Děkuji za rozhovor.

Vizitka vítězky: