Mezi nejznámější dystopické příběhy poslední doby patří beze sporu Hunger Games či Divergence. Oba příběhy pramení z hlav amerických spisovatelek, a právě na tento styl je mladá generace zvyklá. Boj proti špatnému či dokonce zlému režimu vedou náctiletí, kteří jsou vždy duchapřítomní a na svůj věk velmi vyspělí.

Že se to dá udělat i jinak, ukázala ve své knize Adaptace známá slovenská autorka Miroslava Varáčková. „Já i editor jsme věděli, že lidé od dystopie očekávají superhrdinku, která bude akční a bude bojovat za svou pravdu, já jsem ale chtěla udělat úplně něco jiného. Chtěla jsem dát do příběhu reálnou babu, která bude normální, tedy i s chybami,“ říká Varáčková.

Nápad založený na realitě

Příběh o osamělé dívce, která putuje zdevastovaným městem, zaujal nejen mladistvé, pro které Varáčková primárně píše, ale i dospělé. Možná právě proto, že jim postavy přijdou reálné. „Někteří mi vyčítali, že má hrdinka, Zoya, je hloupá a naivní. Ale je jí 19, takže by se měla chovat přiměřeně svému věku, aby byla více uvěřitelná. Kdybych si vymyslela superhrdinku, tak kdo by ji potom uvěřil?“ obhajuje se autorka.

A na realitě je z části založen také samotný příběh této postapokalyptické knihy, což vnukne čtenáři nespočet otázek začínajících co kdyby. „Kromě toho, že jsem se snažila vymyslet napínavý děj, vykreslit co nejuvěřitelnější charaktery postav a zabrousit do žánru, kterému se vyhýbá většina našich autorů, v koutku duše jsem doufala, že tímto příběhem zaseji mezi lidi i pár otazníků a že se při čtení zamyslí nad tím, kam jako lidstvo směřujeme, a co za hodnoty nás spojují, případně rozdělují,“ říká Varáčková.

Poté, co kvůli epidemii přišla hlavní hrdinka o celou rodinu a kvůli válce o domov, se s vidinou záchrany vydává hledat tajemné město. „Přemýšlela jsem, jaký svět ve své knize vytvořím. Na internetu jsem našla projekt Venus, který vymyslel americký vědec Jacque Fresco. Je to město na moři, které je naprosto soběstačné. Lidé si tam vše vypěstují sami, vodu si filtrují a odsolují, což mě zaujalo, a zmínila jsem to v knize,“ vysvětluje svou inspiraci autorka Adaptace.

Vyrovná se konkurenci

Epidemii, kterou ve své knize téměř vyhubila svět, si také nemusela zas tak vymýšlet. „Jedná se o virus, jehož vzorky jsou uchovávány v laboratořích v Rusku a v USA. Jen mě napadlo, co by se mohlo stát, kdyby se k nim někdo dostal a zneužil je,“ uvádí spisovatelka, která pokřtila Adaptaci 19. února v Praze. „Bylo zbytečné, abych si vymýšlela něco, co bych neměla nijak podložené. Jestliže ten virus někde je, tak proč ho nepoužít,“ dodává.

Dystopické dílo, i když nebylo první, bylo od slovenské autorky tak trochu risk, právě proto, že na trhu je opravdu silná konkurence. Podle čtenářů je ale Adaptace stejně kvalitní jako americká četba. „Myslím si, že se touto knihou povedlo ukázat, že i česko-slovenští autoři mají v tomto žánru co říct,“ potvrzuje Jana Klimešová, manažerka nakladatelství Slovart, pod jehož záštitou se kniha dostala na pulty českých knihkupectví.