Radime, tvůj gól byl nakonec vítězný. Jak moc tvrdá rána to byla?
Nemyslím si, že to byla dělovka. Spíše mi to sedlo. Ani nevím, jestli to brankář škrtnul. Velkou práci tam předtím odvedl Krenželok a pak Radivojevič, jenž mi to dal na jedničku.

Byl Třinec nejtěžším soupeřem, který vás v poslední době prověřil?
Věděli jsme, že se Oceláři zvedají. V poslední době nedostávají moc gólů, což se potvrdilo také tentokrát. Jsme rádi za tři body, nyní si užijeme trochu volna a potom nás čeká zápas na Spartě, kde chceme pokračovat v dobré formě.

Stále posouváte klubový rekord v počtu výher v řadě, aktuálně jich máte na kontě už deset. Čím to, že mužstvo tak šlape?
Sedli jsme si, jsme výborný kolektiv. Za šňůru a rekord jsme samozřejmě rádi, ale v kabině to opravdu neřešíme.

Začínáte už zápasy vnímat jako přípravu na play-off?
Řekli jsme si, že nemůžeme každého válcovat a nastřílet mu pět gólů. Nejsme kapela, abychom pořád vyhrávali (smích). Na podobná utkání jako s Třincem si musíme zvykat, protože to je přesně play-off hokej.

Už jsi někdy v kariéře na vlastní kůži zažil takovou šňůru výher?
Je mi teprve třiadvacet, na tohle by měli odpovídat spíše zkušenější kluci. Ale nevzpomínám si. Ani v mládeži jsme snad nikdy neměli takovou formu.