Jako první přijala pozvání do nového dílu talkshow slovenská herečka Alena Antalová – maminka čtyř vlastních dětí a jednoho vyvdaného, která teď žije v Brně. V Praze ji poté diváci mohou vidět v hlavní roli muzikálu Mary Poppins! „To je skoro nic oproti rodině, je to opravdu velký relax,“ tvrdí Antalová o svém současném divadelním angažmá.

Starost o početnou rodinu jí zabere mnoho času, všechny děti se navíc věnují několika koníčkům a ona je musí rozvážet po všech kroužcích. „Kluk, to je ten první, Pepa, ten je velký, je mu 24 let. S tím není práce, on už vychovává svého malého. Pak následuje Alenka, Elenka, Janíček a Marie...“ vypočítává herečka chronologicky své potomstvo.

Poté objasňuje podobnost jmen svých starších dcer: „Mně se líbí, když se syn jmenuje po otci,ale připadá mi blbé, když se dcera jmenuje stejně jako máma! Mému muži se však jméno Alena líbilo a věděli jsme, že budeme mít holčičku, proto jsem navrhla, že se bude jmenovat Elenka. Protože moje babička i moje kmotra se tak jmenovaly. Já pocházím ze Slovenska, a tam je hodně Elen. Je to krásné jméno. Nakonec se mi podařilo manžela "ukecat". Ale řekla jsem, že mu dám jednu jedinou výjimku – kdyby se narodila 1. listopadu, tak dovolím, aby se jmenovala Alena, protože tak se jmenovala moje druhá kmotra, a ta se narodila 1. listopadu. Měla jsem termín druhého listopadu a říkala jsem si, že prvního se nenarodí, že budu držet nohy u sebe. Tak jsem to měla vymyšlené! No, a dvanáct hodin, prvního listopadu a ona se narodí. Poté už bylo jasné, že druhé děvčátko bude Elenka.“

A protože je herečka svou rodinou naprosto pohlcená, dozvíme se nějakou tu úsměvnou historku o každém z dětí, ale také o manželovi, který je sice stavař, ale je fascinovaný divadlem a svou ženu v jejím povolání podporuje. „Kolikrát ani já to své zaměstnání nechápu, je to takové zvláštní, že můžete třeba na tři hodiny milovat někoho úplně jiného, na plné pecky. Nechápu to, natož nějaký stavař. Ale nežárlí, což je fajn,“ říká s obdivem ke svému muži Alena.

Herečka se cítí ve svém vztahu, a vůbec v celém svém současném bytí, velice šťastně. „Čím jsem starší, tím mi je líp. A bylo by fajn, kdyby to tak bylo pořád dál, že až budu stará babka, budu si říkat, jak je mi dobře. To bych měla pocit, že jsem to dala,“ uzavírá.