Film Schmitke, pojednávající o postarším projektantovi větných elektráren, žijícího ze dne na den, s tím, že to nejlepší už má za sebou, vstupuje nyní do českých kin. Čím byste chtěl čtenáře nalákat na svůj první celovečerní debut?

Nápad natočit tento film vznikl ještě na škole, kdy jsem si chtěl vyzkoušet filmový experiment. Je to můj splněný sen. Chtěl jsem natočit film, který nebude intelektuální, ale bude mít určitou hloubku, zároveň i humor, jenž diváka pobaví a prostřednictvím tohoto příběhu zapomene na starosti každodennosti a příběh si prostě jen užije.

Čímž jste mi zčásti odpověděl i na druhou otázku, kdy jste uvedl, že spolu lidé málo komunikují, což je problém také samotářského Schmitkeho. Mají diváci brát tento film jako jakýsi vzkaz, aby spolu více komunikovali?

Chtěl bych, aby lidi můj film svedl k tomu, aby šli společně do kina a neseděli jen doma. Pozastavili se v každodennosti, posadili se, popovídali. Prostě aby spolu více komunikovali a přistupovali k sobě lépe. S rodiči, sourozenci spolu sice trávíme spoustu času, ale pochopení se navzájem se už vytrácí, chybí empatie.

O sobě jste prozradil, že jste se v dětství cítil být outseiderem. Přestěhoval jste se s rodiči do Německa a tam omylem studoval na dívčím gymnáziu. Byl to jeden z rozhodujících pocitů, proč Vás povídka od scénarity Tomáše Končinkého oslovila a "nezapadnutelný" Schmitke Vám byl blízký?

Zajímavá otázka. Nad tím jsem takto nepřemýšlel, ale možná máte pravdu. Příběh mě možná podvědomě nějak oslovil tím mým osobním prožitkem z dívčího gymnazia, protože dovedu dobře pochopit Schmitkeho, co ve filmu prožívá.

Hlavní postava Schmitkeho byla zahrána velmi přesvědčivě, až to chvílemi vypadalo, že herec Peter Kurth hraje sám sebe. Mluvil Vám do scénáře a přicházel s vlastními nápady, jak zahrát scénu třeba ještě lépe?

Peter Kurth je jeden z nejlepších herců, se kterým jsem kdy pracoval. Má za sebou 40 let úspěšné kariéry, je to nadaný a báječný člověk. Na place jsem se od něj naučil správný lidský přístup, který on má a s lidmi umí vycházet. Do scén mi nemluvil vůbec. Věděl, že je to můj první celovečerní film, přistoupil na moji vizi příběhu a do této role dal kus své duše. Občas se na mě jen podíval a aniž bych cokoliv namítl, tak v pohodě řekl: "Ty to chceš víc vtipněji, dobře, zahraji to vtipněji."

Mysteriozní prvky filmu příběh obohatily a udělaly z něj jinou podívanou, než jsou diváci zvyklí (medvědí muž, divní lidé, tajemné zvuky z lesa). To byl Váš nápad, coby vyznavače režiséra Davida Lynche, nebo to bylo i v původní verzi povídky?

Vše bylo původní, příběh se zápletkou, nadsázkou i humorem tam byl, toho Medvědího muže jsme tam, myslím, přidali a také více tajuplna. Scénarista Tomáš Končinský píše jako Haruki Muramaki, a tak jsem chtěl původní děj dodržet.

Větší část děje filmu jste točili v Abertamech, kde jste při natáčení slíbil místním, že jim tam film promítnete, i když tam kino bohužel nemají. Už jste tam byl? Jaké byly reakce?

Ano, byli jsme tam na začátku července. V Karlových Varech právě probíhal mezinárodní filmový festival, když jsme na malém námětí nainstalovali skromné filmové plátno a místním film promítli. Měl jsem trochu obavy, jak to přijmou. Natáčeli jsme v nejšpinavější hospodě, dělali si legraci z místních, popsali starostu jako kumpána sedícího v hospodě. Film místní přijali velmi dobře, lidé tam mají v smysl pro humor a umí si udělat srandu i ze sebe. Starosta dokonce zavtipkoval, že se v té roli nepoznával, ale řekl to dost šibalsky, tak si to každý musí domyslet po svém. Jen mi bylo líto, že filmová hospoda U Bobra byla zavřená, tak jsme museli do jiné, kde jsem s lidmi diskutoval do dvou hodin do rána.

Producentem filmu je Tomáš Vach, jak probíhala vaše spolupráce? Musel jste ho dlouho přemlouvat, nebo při přečtení scénáře byl hned rozhodnutý se na filmu podílet?

S Tomášem se známe z FAMU, je to můj hlavní partner na mých projektech. Je dobrý v tom, že vidí při čtení scénář jak produkčně, tak příběhově a rychle si udělá obrázek, jak by to mohlo v reálu vypadat. Má zkrátka producentský nadhled, jak to vytvořit a navíc výborné kreativní myšlení, ale zároveň to má vyvážené a do natáčení mi nezasahuje.

Na filmu se divákům pokaždé líbilo něco jiného, podle toho, kde se zrovna film promítal. Setkal jste se s nějakou zajímavou reakcí?

Momentálně si moc reakcí nevybavím, ale na Finále Plzeň 2014 mě oslovil starší pán, který žije kousek od místa natáčení, a byl rád, že byla ve filmu zaznamenána krása Krušných hor. A ted' jsem si vybavil ještě jednu reakci, kdy mě oslovil divák a řekl mi, že můj film má inteligentní poselství, z čehož jsem měl obrovskou radost.

Schmitke se promítal na filmových festivalech u nás i v zahraničí, nejdále dokonce na mezinárodním filmovém festivalu v Busanu, kde měl dokonce svoji světovou premiéru. Jaké byly reakce tam?

Když náš film vybrali, aby se účastnil festivalu v Busanu, nebyl film ještě hotový, tak jsme byli příjemně zaskočeni. Měli jsme tam celkem čtyři projekce. Vytvořila se tam dokonce skupina fanoušků, kteří chodili za námi, chtěli autogramy, neustále si nás fotili. Je tam jiná kultura. Podél obrazu byly korejské titulky, což byl pro nás nezvyk. Korejci mají rádi magický realismus, líbil se jim hlavně obrazový příběh, než ten dialogový, na rozdíl od Němců, kteří mají raději realistické filmy. Navíc Korejcům není Česká republika úplně neznámá. Mají rádi Kafku a Prahu, znají také naše sportovce.

Připravujete další dva filmy, budou tématicky podobné Schmitkemu? Navíc máte rád režiséra Davida Lynche, znamená to, že se čtenáři mají nač těšit?

Netočíme Lynche, byť shodou okolností jeden z připravovaných filmů trochu "lynchovský" bude. Děj se bude odehrávat v Berlíně, který bude zasazen do temné noci a bude točený z pohledu schizofrenního vraha.

Štěpán Altrichter (1981) vystudoval německou filmovou školu HFF Postdam Babelsberg v Berlíně. Během studií natočil krátký film Did Michael Knight end the cold war, vyprávějící fantastický, ale pravdivý příběh malého chlapce v době sametové revoluce v Praze a jeho největšího idola Michaela Knighta, kterému se podaří změnit světové dějiny.

Jeho první celovečerní film Schmitke získal Cenu za nejlepší debut na festivalu v Cottbusu, dále Cenu studentské poroty za nejlepší celovečerní hraný nebo animovaný film na 28. ročníku Finále Plzeň. Čerstvě také obdržel Cenu kritiků FIPRESCI a Cenu za nejlepší zvuk a hudbu na 25. ročníku Filmkunstfestu v německém Schwerinu. Českou premiéru bude mít česko - německý film Schmitke 13. srpna 2015.