Vlado, dramatický zápas rozhodly až nájezdy. Jak vypadal klíčový okamžik pohledem střelce?
Je jasné, že kvalita ledu nebyla optimální. Hřiště sice bylo upraveno rolbou, je ale teplo, bylo tady hodně lidí. Naznačil jsem střelu příklepem. Přiznám se, že jsem chtěl zakončovat jinak, ale puk se mi postavil na hranu. Zvolil jsem tedy jinou variantu a chválabohu, že to tam spadlo!

Během celé sezony jste však většinou nepatřil k těm vyvoleným, kteří mají možnost jezdit nájezdy...
Trenéři mi dali důvěru, bral jsem to jako fakt. V tréninku se mi v tomhle směru docela daří. Nájezdy jsou vždy loterie – je to padesát na padesát. Neuvažoval jsem o tom, co by mohlo na Francouze platit. Jsem velmi rád, že mi to spadlo do sítě.

Poslední minuty byly napínavé, vyrovnat se vám podařilo až při závěrečné power-play...
Gól v závěru nás zdravě nabudil a ještě víc jsme se pak semkli. Byl v tom kus štěstí, ale i o tomhle je sport. Hokej se hraje do šedesáté minuty. Věříme až do konce, jsme mentálně silný tým. Tomáš Plíhal to trefil fantasticky!

Vaše situace byla o to složitější, že v prodloužení musel pro zranění opustit hrací plochu Peter Hamerlík a do branky šel nerozchytaný Šimon Hrubec...
Šimon to měl hodně těžké. Nastoupil na poslední chvíli, ale zvládl to výborně! Co k tomu víc říct? Klobouk dolů!

Času na odpočinek nebude mnoho, v úterý vás čeká další utkání. Psychická výhoda by nyní měla být na straně Ocelářů.
V Litvínově budeme chtít vyhrát a vrátit sérii zpátky do Třince. Během zápasu jsme měli docela výraznou střeleckou převahu, ale hokejová spravedlnost asi opravdu existuje. Výhra nás zdravě nakopne, musíme hrát od začátku aktivně a věřím, že se nám teď podaří uspět i v Litvínově!