Jak moc lyžaře v 37 letech nakopne stříbrná medaile z mistrovství světa?
Na jednu stranu ohromně, na chvíli jsem se vrátil do roku 2009, cítil se o šest let mladší (úsměv). Na druhou však člověk začne přemýšlet, že by to byla fajn tečka, vnímám hlasy, že jsem neodešel na vrcholu. Nijak mi to nepomohlo ani v rozhodování. V repre straším celkem dlouho, tak přemýšlím, jestli to nedělat jinak, jestli už není čas se věnovat něčemu jinému.

Už toho máte dost?
Ráno se mi vstává stále dobře, ale během závodů si myslím, že už je to vidět! Je to neustále náročnější. Několikrát denně trénovat, odjíždět od rodiny a pak získat pěkné patnácté či dvacáté místo je sice fajn, ale zdaleka to nenaplňuje, proč takhle moc trénuju, proč takhle šidím rodinu.

Kdy byste chtěl mít jasno?
Nestanovil jsem si žádný deadline, proběhlo sezení se zástupci reprezentace i Dukly, probrali jsme možné varianty. Vím jistě, že chci pokračovat v laufech, a to minimálně rok. Rád bych o stupínek vylepšil fungování svého týmu.

Pokud se rozhodnete pokračovat, kde bude v příští sezóně vrchol?
Příští rok není šampionát ani olympiáda, tudíž pokud se vydám do Světového poháru, jasným vrcholem pro mě bude Tour de Ski. Dvakrát jsem vyhrál a ten červíček vyhrát potřetí tam je. Otázka, zda jsem schopen realizovat náročnou přípravu, je otevřená.

A co mistrovství světa v Lahti za dva roky? Vnímáte svoji účast jako sci-fi?
V Soči jsem viděl, jak pojedu i tu další olympiádu, že budu v Pchjongčchangu závodit. Ale teď vím, že tam závodit nebudu a myslím, že nebudu závodit ani v Lahti. Opravdu nevím, ale myslím, že to je velmi nereálné.

Prý jste se rozhodl vrátit ke studiu.
Ano, vždycky jsem dělal trošičku víc věcí, než jen lyžoval. Během kariéry jsem vystudoval bakaláře v ekonomii, jednoznačně bych rád navázal. Od bakaláře už uplynul nějaký pátek. Sice se ekonomie nějak nezměnila, ale zapomínáme, takže potřebuju oživit znalosti a pak hurá do školy.