Ester, od zisku světového titulu uběhly dva měsíce. Změnil se vám život?
Ani moc ne, v Praze jsem od té doby moc nebyla. Jen si tak závodím a v tom prostředí, kde se pohybuji, to žádné velké změny nepřineslo.

V pouhých devatenácti letech jste dosáhla na metu, za kterou jiní sportovci míří třeba celou kariéru. Nebojíte se ztráty motivace?
Motivace je, mám mnoho nesplněných snů. Ale je pravda, že tento byl jedním z největších. Odmala spolupracuji s dědou, který je mistr světa (hokejista Jan Klapáč), takže jsem vždycky chtěla být taky. Ale pořád mám plno snů a ztráty motivace bych se fakt nebála.

Snowboardovou sezónu jste zakončila až 25. místem. Mrzí vás, že to nebyl lepší výsledek?
Plánovala jsem to trošičku jinak. Skutečně jsem doufala, že sezónu zakončím něčím lepším, ale chyby se stávají. Ještě na tom zapracuji.

Který závod vám vyšel nejlépe?
Všechny byly skvělé. Na mistrovství světa jistě nikdy nezapomenu, hlavně na ten moment před tou poslední jízdou, kdy jsem stála na startu a čekala, až mi to odpípá. Ta jízda potom mě strašně bavila. A poté jsem dojela do cíle a tam celá ta zábava končí, už byly jen povinnosti (smích). Ale i ostatní závody byly super, odnesu si spoustu skvělých zážitků.

Zatímco snowboardová část sezóny je za vámi, ta lyžařská stále pokračuje. Co vás teď čeká?
Já se teď těším na lyžařské závody! Pojedeme na přípravu do Rakouska, poté do Slovinska na nějaké závody, měsíc budeme ve Francii. Na závěr pojedeme ještě do Norska. Doufám, že těch závodů odjedu co nejvíc.

A poté rovnou skočíte do letní přípravy?
Po sezóně bude ještě nějaké to testování, to by mohlo být někdy v květnu. Až od konce května do konce července by mělo být přípravné období, kdy se dělá fyzička. Určitě zase pojedeme surfovat, třeba na Lefkadu, taky budu zase hrát beachvolejbal.

Za pár dnů vám bude dvacet. Plánujete oslavu?
Konec sezóny je zatím v nedohlednu. Ale od nějakých patnácti si přeji, aby mi nějaký závod vyšel na den, kdy mám narozky. Letos by se to mohlo povést.