Nyní vás můžeme vidět v televizi, nebo slyšet v rádiu moderovat pořady pro děti a mládež, občas přednášíte na školách. Většina vrcholových sportovců pokračuje jako trenéři, rozhodčí, někteří se vrhnou na podnikání. Kudy vedla vaše cesta k moderování?
Zkusil jsem taktéž krátkou kariéru mezinárodního rozhodčího v akrobatickém lyžování, ale bylo to pro mne s ohledem na rodinu strašně časově náročné. A to moderování mě začalo neskutečně bavit, už když jsem si ho poprvé zkusil! A tak jsem u něj nakonec zakotvil.

V současnosti připravuji a moderuji dětský sportovní týdeník Lvíčata pro ČT Déčko, nově jsme spustili Auto Moto Revue na ČT2 a máme za sebou rovněž sportovní pořad S ČT Sport na vrchol. A k tomu i moderace společenských či sportovních akcí.

Stává se, že rodiče vedou děti ve svých šlépějích. Připravují se vaše děti na kariéru akrobatických lyžařů nebo moderátorů?
Vedu je ke sportu proto, aby si našli sami cestu k lepšímu životu. Sport by je měl hlavně bavit, zocelit, naučit vytrvalosti a rovněž lépe připravit na kvalitní a zodpovědný život.

Původně jsme děti dali na gymnastiku, ovšem manželka miluje krasobruslení a já v poslední době zase propadl hokeji. Proto také dcera dělá krasobruslení a syn hokej. Vyrostl jsem už z toho, že by se děti měly věnovat profesionálně jednomu sportu celý život. Myslím si, že je dobré v dětech pěstovat zejména všestrannost a v pozdějším věku nechat na nich, čemu se chtějí věnovat.

Jaké předpoklady potřebuje dobrý akrobat? Co vaši následovníci, dočkáme se jich?
Já jsem začínal s gymnastikou. Akrobat je všestranný sportovec a gymnasta vlastně také. Maratonci nemusí být všestranní, ale třeba sprinteři ano a stejně tak hráči míčových her. Akrobatický lyžař musím mít hodně vlastností, jakými jsou dynamika, síla, smysl pro orientaci a nakonec potřebuje i onu vytrvalost! Samotný skok trvá sice jen tři vteřiny, ovšem je zatím hodně cvičení. Naběhal jsem desítky, stovky, tisíce kilometrů, abych vytrvalost získal.

A co se týče následovníků, máme u nás jeden velký talent z Ostravy. S prstem v nose boří všechny moje mládežnické rekordy. Bohužel se aktuálně zotavuje po zranění, jinak bychom ho určitě viděli na olympiádě.

Ve Štítech jste vybudoval jeden z mála tréninkových akrobatických areálů v Evropě. Kdy tento nápad vznikl a jak náročná byla rekonstrukce areálu z původně podhorského koupaliště?
První nápad vystavět Acrobat Park vznikl někdy kolem roku 2000. Ve střední a východní Evropě chybělo místo, kde by mohli skokani trénovat po celý rok a nemuseli kvůli tomu jezdit třeba do Skandinávie.

Když jsme s rekonstrukcí začínali, nutně jsme v areálu potřebovali ubytování! A s tím tedy budovy, které mají střechy. Otevřené výběrové řízení jasně vyhrál výrobce Ruukki v trojkombinaci "kvalita - výkon - cena". Taky se nám líbilo, že je to finská značka a její materiály jsou ověřeny drsnou severskou přírodou, kterou mám rád. To se nám po deseti letech také potvrzuje. Střechy vypadají pořád stejně, a to bez potřeby velké údržby.

Bytelná střecha je asi pro místo jako Acrobat Park pořádně důležitá. Mimo jiné si umím představit, že střecha může adrenalinem nabyté hosty lákat k různým seskokům.
Někteří hosté už z našich střech skákali. Nicméně myslím, že každý se může dostatečně předvést a vydovádět na připravených skocích. Ani já sám jsem zatím vruty ze střechy neskákal, ale jeden nikdy neví. Třeba jestli ještě někdy napadne hodně sněhu...