Tomáši, už jste po té hektické, olympijské zimě trochu zregeneroval?
Musím říct, že to není úplně tak, jak jsem si představoval. Toho volna až tolik není. Hodně času trávím třeba na kroužcích s Tomáškem. To je samá atletika, zpívánky, flétna, tenis, angličtina a už ani nevím, co ještě. Je toho dost.

Kroužků vašeho čtyřletého syna se aktivně účastníte?
Na těch sportovních většinou bývám, tam mám nejradši tenis. To si vždycky hodinu, dvě zahraju, takže mě to baví. U flétny a zpívánek jsem minimálně.

Vedle té tátovské si občas střihnete i roli baviče. Třeba jako na nedávné vodácko-biatlonové exhibici na Vltavě, kdy jste se na úplně rovné vodě i s kajakem překlopil a zbytek musel doplavat...
Jo, tam jsem si zaplaval, to byla legrace. Nejdřív jsme sjížděli úsek, který byl lehčí než vypadal, takže když jsem pak začal pádlovat, říkal jsem si, že už je to všechno za mnou, a že už si jenom užiju nějaký ten slalom a něco si tady odstřílím. Jenže hned ve druhém záběru jsem se trochu zvrknul a plaval.

Vy neumíte eskymáka?
Umím, ale pouze do půlky. Jen na tu stranu dolů a nahoru už se nedostanu. Loni jsem se ho učil s Michalem Novotným a tak ve dvou ze tří jsem se zvedl, ale to už je rok a od té doby jsem to nezkoušel, takže jsem se ani nesnažil.

Před časem jste se podobně vykoupal i při plnění sázky s dvojnásobným olympijským vítězem v rychlostní kanoistice Martinem Doktorem. Na závodní kánoi jste neujel ani metr a prohrál basu piv, je to tak?
To bylo v Račicích a zkoušelo nás to hodně, ale tam byla menší šance na úspěch. Také u Martina bylo vidět, že si musí dávat pozor, aby odjel v klidu, tak ten to samozřejmě zvládl. Pak ještě Mára Jelínek ujel kus, ale jinak jsme nikdo neměli šanci ani nasednout. To jsme si klekli, pustili nás a šli jsme. Ani nás to nestálo tolik času, to bylo šup šup a už jsme byli všichni dvakrát vykoupaní a jeli jsme domů.

Poučil jste se?
Vždycky je příjemné se takhle poučit. Třeba ten vodní slalom jsem předtím docela vnímal, takže nějaké takové zážitky a znalosti jsem měl, ale s rychlostní kanoistikou jsem se takhle nablízko setkal poprvé a trochu mě překvapilo, jak strašně je to vratké. Pořád se sleduje taková ta fyzická připravenost, rychlost a podobně, ale úplně tam zaniká, že ti kluci musí být i hodně šikovní a musí dokonale ovládat rovnováhu.

Zažil jste během jara ještě nějakou další, podobně veselou akci?
Začátkem června jsme v Ostravici hráli golfový turnaj spojený se závodem na horských kolech. V jeden den jsme ve velkém vedru obešli osmnáct jamek, za hodinu jsme se převlíkli a hned jeli na kolo, byla to docela těžká etapa. To byla hezká akce, je výzva celý ten den zvládnout. Člověk počítá, že po těch pěti hodinách na hřišti si sedne, dá si limošku a odpočine si a ne že si hned sedne na kolo. Líbí se mi na tom to, že lyžaři samozřejmě golf hrají, fotbalisti taky, ale lidi, co jezdí na horských kolech, ti ke golfu často nemají žádný extra vztah. A obráceně, golfisti zase obvykle nejsou nějací bušiči na kolech, takže je to takové to připomenutí si, že je dobré cvičit se i v dalších sportech. To mi přijde vtipné.

Má to nějaká pravidla?
Počítá se to podle délky té cyklo tratě. V závodě, kterého jsem se zúčastnil, znamenala jedna rána padesát sekund, takže když člověk zahrál o třicet ran hůř, tak vyrážel na trať s pětadvacetiminutovým zpožděním a moc šancí už neměl. Ale pár lidí jsem předjel (smích). Golf jsem za poslední dva roky hrál minimálně, takže tam to bylo ještě horší než na tom kole.

Už jste začal s přípravou na další sezónu?
Už to začalo, ale není to zatím žádný dril. Sedli jsme si a udělali plán na léto, podzim jsme zatím neřešili. Tentokrát mám ten nástup pozvolnější.

Mnoho vašich lyžařských kolegů se po olympiádě rozhodovalo, jestli budou ve sportovní kariéře pokračovat. Vy jste nic podobného neřešil?
Jasně, že řešil. U mě to bylo o to silnější, že jsem se rozhodoval vlastně už po Vancouveru. Takže i tentokrát jsem byl hodně na vážkách. Samozřejmě jsem to konzultoval s rodinou a i přesto, že mi Lenka a děti řekli „jasně, určitě jdi do toho“, já se nad tím pak hodně zamýšlel ještě sám. Chci, aby to mělo smysl a aby mě to bavilo.

Musel jste se pak hodně přemlouvat, abyste začal s přípravou?
Nějaké nakopnutí jsem v podstatě ani příliš nepotřeboval. Již před časem mě začalo bavit běhání, které pro mě bylo nové. Taky celkem dost jezdím na kole. Odběhl a odjel jsem už několik závodů, jiné mě čekají. A to vyžaduje nějakou trochu systematičtější přípravu, což mě i poměrně bavilo. Třeba běhu jsem se nikdy moc nevěnoval a až teď vidím, kolik je v něm zajímavých zážitků, takže s nastartováním nemám problém.

Kam jedete na dovolenou?
Vyrážíme obytňákem do Řecka, děti vypadají nadšené, tak se snad vyblbnou. Jenom voda tam prý prozatím není moc teplá a děti jsou od babičky zvyklé i na třicet stupňů. Já si tam beru windsurfové prkno a doufám, že bude nějaká příležitost ho využít.