Manažer klubu Milan Urban oznámil, že v Novém Jičíně nebudeš hrát. Jak to tedy s tebou momentálně vypadá?
Nebylo to radikální rozhodnutí hned po sezóně, ale chvilku jsem to už v hlavě měl, že tato sezóna bude moje poslední v Novém Jičíně ve druhé národní lize.

Co hrálo roli v tvém rozhodnutí nepokračovat?
Ono nejzásadnější bylo, že jsem tomu nechtěl věnovat tolik času. Bralo mi to hodně energie, hodně času a spíše jsem se rozhodl tuto energii věnovat práci s mládeží.

Nahrálo tomu také to, že tvoji spoluhráči, se kterými si před časem začínal, oznámili konec kariéry?
Je to tak! Všichni hráči kolem skončili, v podstatě s těma klukama, se kterými jsem tady hrál a tvořil jsem zde jakoby to jádro Nového Jičína, tak už mi tady v podstatě nikdo nezůstal. Je to proto jedna z věcí, která hrála roli.

Bylo to pro tebe lehčí v tom, že stále budeš s hokejem spjatý a neopustíš ho nadobro?
Ano, je to tak. Úplně ten radikální konec, že hokej zmizí ze života, to tedy není. Stále jsem u žáčků a nyní i u starších dorostenců.

Trénuješ již delší dobu, ale v posledních letech jsi hlavní trenér. Splnilo to tvá očekávání?
Až postupem času jsem si našel takovou nějakou svou cestu i zpětnou vazbu trénováním u dětí, kterou jsem v začátcích nevěděl, co to znamená. Teď mám představu a myslím, že se mi to v té práci zpětně vrací. Našel jsem si to svoje, co potřebuji k tomu, aby mě to bavilo a naplňovalo.

Trénoval jsi nejmladší hráče, nyní také starší dorostence. Je v tom trénování nějaký rozdíl?
Určitě tam nějaký rozdíl je, protože každá kategorie je specifická. Děti jsou jak mentálně, tak i fyzicky jiné. S někým si musíš pohrát, na někoho zařvat.

Jak jsou tvé cíle v roli kouče?
Mám za cíl tu zpětnou vazbu! Že si dokážu porozumět s těmi hráči. Postupně bych si však chtěl projít všechny kategorie.