Nikol, jak jste k tomu zranění přišla?
Minulý víkend v Aare před prvním ze dvou závodů. Já měla celý den takový otloukánkovský. Hodněkrát jsem spadla, v druhém tréninku takto nešťastně. Nechala jsem se ošetřit přímo na trati, pak dojela trénink, pod prášky odjela závod a večer šla na rentgen. Tam řekli, že zlomené to není, ale že to budou asi vazy. Velkou sádru jsem odmítla, protože bych nemohla hned druhý den závodit, tak mi udělali jen takovou malou akorát do ruky.

A s tou jste odjela hned druhý den další závod?
Byl celkem v pohodě, ale špatně se mi startovalo. V Čechách jsme se potom rozhodli ještě vydržet s tou malou sádrou i na finále svěťáku do Francie. Ale ty starty byly prostě špatné, vůbec jsem se nemohla dostat z brány. A v Aare, kde se mi to stalo, jsem musela mít hůlku přidělanou k ruce tejpem.

S nadsázkou by se dalo říct, že vám taková indispozice svědčila. Se sádrou jste byla v posledních třech závodech SP 14., 12. a 10. Jste ale spokojená se sezónou jako takovou?
Abych řekla pravdu, s výsledky spokojená nejsem. Teď ke konci už mi sice šla ta osmifinále, ale ve čtvrtfinále jsem vždycky udělala nějaké zbytečné chyby. Myslím, že bych měla být pravidelně v semifinále a ne končit před ním. To mě mrzí.

Čím jsou pak čtvrtfinále tak jiná, že se vám v nich nedaří?
Těžko říct. Jsou tam zase o něco těžší soupeřky, jsem nervózní a mám i horší bránu. Ani kvalifikace se mi totiž letos tak nedařily. Hlavně ale neumím dobře jezdit za někým. Když se naskytne možnost pro nějaký manévr, tak to celkem jde. Ale když jedu za holkama, dělám chyby.

S tím měla problém i olympijská vítězka ve snowboardcrossu Eva Samková, tak to vyřešila tak, že jezdí od startu až do cíle první...
Tak to bych v tomto směru mohla do další sezóny učinit podobné rozhodnutí (smích). Letos mě limitovala rovněž ta zranění. V lednu jsem si pochroumala rameno, pak ten palec, po finálovém závodě v La Plagne jsem měla natažené stehno... Bolí mě po té zimě snad úplně všechno.

Vnímáte ta zranění jako jistou nespravedlnost, která vám pokazila sezónu?
Ne, já jsem za to na sebe spíš naštvaná. Třeba to rameno byla taková blbost při tréninku. Nacvičovala jsem si start bez hůlek. Možná jsem se toho bála a ztratila koncentraci. Byl to hloupý pád natvrdo. Poté to dost bolelo. Tejpovali jsme to, závodila jsem s ortézou a brala prášky, abych to vydržela.

Co naopak hodnotíte kladně?
Hodně si cením několika předjetí, několik se mi jich opravdu povedlo. A jedno hezké bylo třeba ve Francii ve Val Thorens, když jsem tam jednu holku střihla po skoku hned do zatáčky. To za mou poté chodili trenéři a říkali: Tak to mělo koule. A silný zážitek byla samozřejmě olympiáda v Soči. Bylo super tam být a zažít to.

Čeká vás rehabilitace a lyžařský klid, ale i státnice na Technické univerzitě v Liberci… Už se učíte?
Učení jsem si poctivě tahala s sebou, po olympiádě jsem ho měla i v Arose a dokonce jsem ho párkrát vytáhla. Nikdy mi to moc dlouho nevydrží. Počítám, že to zase budu honit a stresovat se poslední tři týdny.