„U nás to není jen o tom, jestli je člověk fyzicky připravený a o kolik dřepů míň než soupeři v přípravě udělal, mnohem větší roli hrají pevné nervy. Stačí malá chybička a je z toho obrovský problém. A čím je člověk starší, tím víc asi chce a tím víc hrajou nervy,“ narážela jablonecká rodačka na opatrnější jízdu, která ale ve výsledku byla víc než solidní. Přesto za ni Sudová nedostala tolik bodů jako její soupeřky.

Roli možná sehrál i fakt, že začátek závodu byl pěkně splašený a chvíli trvalo, než se sladili rozhodčí a technika. První Američanka Outrimová čekala na své body věčnost, za ní jedoucí krajanka McPhieová byla už skoro v cíli, když si jí komentátoři na trati všimli. Sudová jela jako třetí. „Vůbec neměli čas. Já stála na startu a z vysílaček jsem slyšela celou tu splašenou komunikaci,“ usmála se sympatická lyžařka, která může do dvacetičlenného finále proniknout ještě ve druhé kvalifikaci. Ta je na programu těsně před sobotním nočním finále.

Pokud se do něj nejlepší česká boulařka dostane, ráda by poté zařadila svoji tajnou zbraň – mezi ženami ojedinělý skok mimo osu D-spin. Teď však váhá. „Během tréninku se na mně ladili rozhodčí, kteří mi sdělili, že pokud ten skok nebude perfektní, body za něj nedostanu. Celou zimu se přitom řídí opakem, tedy i horší provedení hodnotí v případě takhle těžkých skoků u holek vysoko, aby se ten sport posunul. To pro mě těsně před olympijským závodem nebyla zrovna dobrá zpráva.“

Přesto se Sudová k riskantímu kroku nejspíš přikloní, chce totiž medaili. „Je to moje čtrvtá olympiáda a kdyby nebyla mým cílem medaile, nemusela bych do Soči ani jezdit. Jak se říká, naděje umírá poslední a pořád věřím, že když zajedu to nejlepší, co umím, šance stále je.“