„Přiznávám, že jsem byla hodně nervózní. V semifinále se mi neplavalo pocitově dobře, ale potom jsem se byla vyplavat, vyklepat a bylo to o trochu lepší. I tak jsem ale byla nervózní. Táta ale ještě mnohem víc. Bylo to tak, že se ode mě útok na medaili, i na zlato, tak trochu čekal. Jsem proto ráda, že to vyšlo,“ radovala se Simona Baumrtová.

Většinu závodu přitom měla lehce navrch její největší soupeřka Aleksandra Urbanczyk. Česká plavkyně se před ni dostala až v úplném závěru. „Na padesátce rozhoduje hodně věcí, především technických. Startovní reakce, skok do vody... Já jsem ji viděla na první pětadvacítce pořád před sebou, ale řekla jsem si, že ji to nemůžu nechat vyhrát. Takže určitě rozhodla druhá pětadvacítka,“ přidala i další podrobnosti svého zlatého triumfu.

Třetí den evropského šampionátu se jí tak splnilo přání poslechnout si českou hymnu na stupních vítězů. „To bylo parádní. Obrovský zážitek! Ani mi nevadilo, že ji utnuli předčasně, v půlce slova. Chyběl už jen kousek. Ale oni to tady usekávají všem,“ dodala chomutovská plavkyně.

Na ME ji ještě čeká závod na 200 metrů znak. „Docela se už po všech těch sprintech na dvoustovku těším. Na ní se ukáže, kdo a jak umí plavat. Bude to ale dost obtížné, protože těch, kdo může vyhrát, je docela dost. Ale budu se prát,“ slíbila Simona Baumrtová.