Dosud jsme byli zvyklí na příjemné prostředí vodního hradu Švihov a parkoviště se stanovým městečkem byly nedaleko, přibližně minutu pěšky od bran areálu. Tentokrát nás směrovky k festivalovému parkovišti zavedly sice na známou louku, ale za hudbou jsme se museli vydat přes celé městečko Švihov až nad nádraží. Zde byly na mnohem větším otevřeném prostoru postaveny obě stage a v těsné blízkosti bylo připraveno stanové městečko, úschovna batohů, kol a celé zázemí.

Když jsem dorazila (sobota, kolem 17. hodiny odpoledne), vystupovala právě na hlavní scéně Aneta Langerová s kapelou. Přiznám se, že nevím, jaké písničky zazněly, protože než jsem se stačila rozkoukat, byl bohužel konec a na druhou stage nastupovali moji oblíbení Wohnouti.

Wohnouti pokřtili DVD Elektrická slepice

Kotel pod pódiem se dočkal oblíbených songů Gastrosexuál, Dobrý den pane Kohák nebo Našim klientům z posledního stejnojmenného alba. Zazněly ale samozřejmě také starší pecky jako Gramofon, Rayda, Pepíčci, Banány, Sejkonopí nebo Ganga. S chutí jsme si většinu z nich zazpívali s kapelou. Kromě hudby došlo také na křest DVD Elektrická slepice, které dokumentuje zrod desky Našim klientům. Jak je zvykem, nakonec DVD přistálo u jednoho z fanoušků, kterému já, osobně hodně závidím. Skupina se  rozloučila třemi přídavky, z nichž poslední Svaz českých bohémů se ukázal být něco jako novodobá „wohnoutí hymna“. Zpívali jsme totiž snad úplně všichni.

Plzeňští Mandrage příjemně překvapili

Po Wohnoutech jsme se jako jeden muž přesunuli znovu k hlavní scéně, kde se na naše ušní bubínky chystali zaútočit plzeňští Mandrage. Nejsem jejich skalní fanda, dokonce vlastně asi nejsem vůbec fanoušek, ale je pravda, že hity jako Hledá se žena, Šrouby a matice nebo Františkovy lázně znám velice dobře. To ale především díky českým rádiím, které je hrály neustále dokola. Zkrátím to – Mandrage mě překvapili. Příjemně překvapili. Sladěné černo-červené kostýmy, nadupaný zvuk, kromě výše zmíněných songů také mě neznámé Diplomat, Psycholog, Disko Moskva nebo Barbora z alba Moje krevní skupina a vtipný tancující klávesista František vytvořili dokonalou show, kterou mě bavilo sledovat téměř do konce. Téměř – z jednoho prostého důvodu, zvuk byl tak hlasitý, že mě po několika písničkách začala bolet hlava. To klukům ale za zlé nemám, i tak jsem si jejich koncert užila. Snad jediné negativum - v davu pod pódiem jsem si v obležení -náctiletých (a tím myslím spíš spodní hranici tohoto věkového ohraničení ) připadala jako stará vykopávka. No, nedá se nic dělat, stárnu!

Nic naplat, přiblížila se 20. hodina a k malé scéně se velice hlasitě přesunul dav mladých slečen, protože zde právě doladili své nástroje Koblížc!.

Větší areál nabídl také větší počet prodejců

Neptejte se mě ale co se dělo na pódiu, po první písničce jsem dostala hrozný hlad, tak jsem se vydala obejít všechny ty hranolkami, bramboráky, langoši nebo guláši lákající stánky, abych svému žaludku dopřála kalorického pokrmu dřív, než by kručením přehlušil účinkující kapelu… Snaha o trochu intelektuálnější text se, zdá se, příliš nepovedla. Ale doplním ještě, že díky většímu areálu se zvýšil také počet prodejců. Nabízeli všechno možné, od nápojů nealkoholických, alkoholických, přes typicky festivalové občerstvení až po oblečení, sportovní batohy, spacáky, stany nebo plastová letadélka. Byla tu také čajovna s vodními dýmkami, KFC stánek, tetovací salon pro dočasné, ale překvapivě také stálé, zkrášlení těla a samozřejmě nechyběl ani merchandising, tedy upomínkové předměty jednotlivých kapel.

Legendární Pražský výběr doplnila Smrtka v podání Dominika Turzy z Talentmanie

Po skupině Koblížc! následoval legendární Pražský výběr, který k radosti všem fanouškům v loňském roce oznámil svůj návrat. Bez mučení přiznávám, že Pražský výběr neposlouchám a koncerty nenavštěvuju, ale těšila jsem se na ně, protože songy jako Pražákům je hej, Zubatá nebo Chvastoun (Všichni hráli na cimbály) znám a aspoň refrén si vždycky ráda zazpívám. A to se mi povedlo i na Švihově, protože všechny jmenované písničky zazněly. Skvělým doplněním hudebního zážitku bylo při písni Zubatá také vystoupení Smrtky v podání Dominika Turzy, známého z Talentmanie.

Klatovští BT´n´J představili německou dechovku s prvky anglického golfu

Po pánech Kocábovi, Pavlíčkovi, Čokovi a dalších z PV vystoupili klatovští BT´n´J, kteří, jak sami tvrdí, hrají německou dechovku s prvky anglického golfu, ovšem zní to spíše jako funk-rap. Dva zpěváci a mezi nástroji jsem zaregistrovala i příčnou flétnu. A dohromady jim to docela šlape, klukům. Takže pokud jste zvědaví, jak tahle partička vypadá a hraje, tak to zkuste na jejich webu www.btnj.cz.

Závěrečné vystoupení Tomáše Kluse bylo zlatým hřebem festivalu

Poslední a zároveň opravdovou třešničkou na dortu bylo vystoupení Tomáše Kluse a jeho cílové skupiny. Pod pódiem jsme se tísnili už dlouho před 23. hodinou, na kdy byl oficiálně koncert ohlášen. Věkové rozpětí bylo široké, i v tak pozdní večer byli připraveni fandit i ti nejmenší a hned vedle mě se potom do rytmu pohupoval pár asi tak šedesátiletých manželů. Zkrátka Tomáš Klus oslovuje všechny věkové kategorie. Ono se ani není čemu divit...melodie jsou chytlavé, texty chytré a krásné zároveň, občas provokativní a hlavně, když Tomáše a Jirku Kučerovského vidíte naživo, snad ani nejde si tu chvíli s nimi neužít naplno. Tolik energie, vtipu a bravurně zvládnutých songů včetně improvizací, které přicházejí neohlášeně. I tady na Švihově jsme se skvěle bavili a zpívali Marii, Sibylu, DA.Muklův meč, Pánubohudooken, moje velice oblíbené Lehomole, Malčik, Neklid, Do nebe, Nebudu Vám lhát a dokonce jsme se zapojili i do improvizační skladby zpěvem refrénu „Naj na naj na naj…“ při které se Tomáš vypravil mezi nás – rozvášněný dav. Na pódium se kupodivu vrátil bez viditelné úhony. Bylo to skvělé zakončení celého dne a já si ještě celou cestu do Plzně přehrávala a prozpěvovala jednotlivé písničky.

Festival Hrady.cz na Švihově obhájil svou dobrou pověst

A shrnutí na závěr? Festival Hrady.cz na Švihově obhájil svou dobrou pověst a ačkoliv se koncerty konaly na jiném místě, než jsme byli dosud zvyklí, na atmosféře a dobré náladě to, myslím si neubralo nikomu. Počasí vyšlo náramně, jídla a pití za rozumnou cenu bylo dost, „toj tojek“ taky a hlavně všichni narušitelé, kteří tak rádi vbíhají do kotle a strkají se nebo hází mezi dav kelímky s pivem, si užívali zřejmě na jiné akci, takže všechno bylo v nejlepším pořádku. Takže zase za rok, Švihove!