Really universal artists

Borderline Films jsou ztělesněním všehoschopných a výkonných umělců, kteří klidně opustí účetní pozici producenta a zasednou na žhavou židli režiséra. Tato existenciální nutnost se přenáší i do tvorby Seana Durkina, který ve filmu MMMM (Martha Marcy May Marlene) prohnal duši dívky ďábelským psychologickým thrillerem. Útěk před sektou konfrontuje se zdánlivým bezpečím a jistotou. Ale před tvůrcem ani před charismatickým traumatem filmu se nedá utéct. Durkin při setkání s publikem působil uvolněně, ale kdesi v jeho duši probíhá paralelní děj jako ve filmu. Kolik takových nocí přinesl festival? Vyrovnat se s emotivitou tvůrce bylo dost náročné. Přesto jsme vydrželi. A někdo měl film už zpracovaný a trávil. Na někoho zážitek čekal.

Film „Dvě brány sna“

Snít se však dalo i s dalšími autory, producenty a režiséry. Antonio Campos a Josh Mond doplnili trio této mezní hranice a přinutili přes pokročilou hodinu přemýšlet. Ověnčení cenami z Cannes a Sundance si dovolili rezignovat na komerční úspěch a šli rovnou po člověku. Po rozpolcené duši, kterou popíší, vyprodukují a nakonec s otřesnou jistotou odvyprávějí. Pro nás neznalé představili deset let společné tvorby, která určitě nebyla zdvořilostním dýchánkem jako neformální KVIFF Talks s veřejností. Dotkli jsme se tak skutečného prahu reality. Na festivalu promítaný Simon Killer si pak udělal výlet do Paříže a odtajnil temné stránky svojí filmové povahy. A tvůrce Campos byl také upřímný. Nebral si žádné servítky a zakončil psychologický dýchánek sondou do temných zákoutí nových vztahů a citů. A nejen těch náhodných na festivalu.

Oliver Veliký

Kdo zaspí a nedojde na show nekonfromního muže Olivera Stonea, mohl klidně prodřímat festival doma s teplým ovladačem v ruce. Nebo když se jen producíroval kolem sympaťáka Travolty a vpíjel se do ženské zmenšeniny v podobě jeho dcery, neměl by se považovat za znalce filmového umění. Tančit a zpívat dokola hity z Pomády není tím správným vrcholem snu. Proto Oliver Stone vystoupí jako poslední. Tu čest získal víc než zaslouženě. Karlovy Vary naštěstí neaspirují na komerční filmový trh. Přesto jsou filmy Četa, Narozen 4.července nebo Vítězové a poražení magnetem úspěchu i poznání. Stone se nikdy nebál natočit akční film se strhujícím rytmem, který zasáhl americkou duši. Zasáhne on sám i české diváky?

Čekání na konec

I příjemné chvíle někdy vyvolávají potřebu konce. Vidět Olivera sice neznamená zemřít, to jen MFF Karlovy Vary brzy utichne. Z plátna promluví portrét tohoto filmaře a naštěstí sestoupí i k nám. Osahat si tvůrce bude možné v Kongresovém sálu Thermalu ve 14.00 a bude zřejmě nabito. Diskuze určitě zabředne do starých filmařských hříchů, které každý známe a ze kterých se dají znovu a znovu opakovat nezapomenutelné scény. Buďme tedy dál hříšní s filmy Alexander Veliký a na chvíli věnujme pozornost při dokumentárnímu cyklu Nevyřčené dějiny Spojených států. Skutečně není třeba nic říkat, stačí si Olivera poslechnout. Vždyť tato opona se brzy zatáhne. Kdo vydržel, uvidí na vlastní oči tvůrce, který si zajistil filmovou nesmrtelnost. A tak se musejí diváci vypořádat s touhou vidět, ale zároveň s nostalgií. Oliver Stone přichází nelítostně jako poslední.