Co Vás přivedlo k tomu stát se herečkou? V čem byl ten zlom, kdy jste si řekla „Chci hrát“?

Vlastně to bylo tak, že jsem se vlivem kamarádky chtěla stát modelkou světového kalibru, objevovat se na titulních stránkách prestižních časopisů. Pak jsem si ale uvědomila, že kariéra modelky je kraťounká, kdežto herečky hrají až do posledního dechu a stejně tak se v jakémkoliv věku mohou objevovat na titulkách, takže jsem směle přesedlala, bylo mi asi tak devět let. Ale vedle herecké ambice se udržela na vedlejší koleji i ta modelingová. Pak už jsem se docela vezla. Už při studiu herectví jsem dostala nabídku na angažmá, což je opravdu pocta. Tehdy jsem si uvědomila, že jsem si vybrala dobře.

Dnes se již pohybujete ve světě showbusinessu s ladností, jaké ale byly první krůčky po velké scéně?

Já se cítím, jako bych stále dělala první krůčky. Ano, píše se o mně čím dál tím víc, ale myslím si, nebo spíše doufám, že je to teprve začátek. Cesta na vrchol je daleko zajímavější a krásnější, než vrchol sám o sobě.

Pociťujete zájem médií na vlastní kůži. Nebojíte se, že vytáhnou nějakého velkého kostlivce z Vašeho šatníku?

Myslím si, že nic víc, než že jsem v nějakém filmu ukázala prsa, vytáhnout nemůžou. Nedávno o tom vyšel velmi pěkný článek plný chvály, takže tohle už mám za sebou. A naštěstí to dopadlo víc jak dobře. Zatím je zájem médií o mě slušný a příjemný, nesnaží se mě ani shodit, ani pomluvit. Snad to ještě chvíli vydrží.

Vidíte se jednou na plátnech kin mezi hollywoodskou smetánkou?

Určitě by se mi to líbilo. Ale vzhledem k tomu, že angličtinu už moc nepoužívám a že jsem z toho už dost vypadla, tak si nemyslím, že by se americká produkce hrnula do toho, aby mě obsadila. Amerika má i ve všech jiných směrech neskutečné nároky a já jsem zase neskutečně lína, takže si o Hollywoodu můžu jen nechat zdát. Ani nevím, jestli by mě to lákalo. Herec takového kalibru je pod velkým tlakem a ustát to není nic jednoduchého. Jednou chci mít rodinu a zodpovědně se o ni starat. Kariéru pak odsunu na druhou kolej.

O divadelnících se vypráví jako o jedné velké rodině. Sednete si vždy s každým?

Vždy s každým asi ne. Myslím, že jsem celkem tolerantní člověk, ale když se někdo chová, jako by mu patřil svět a dělá ze sebe hvězdu, čepýří se a vychloubá, to opravdu není nic pro mě. Takových lidí je kolem dost a většinou jsou to ti, kteří zdaleka nedosáhli svých cílů a mají potřebu, aby si to jejich okolí myslelo, asi aby tím přesvědčili i sami sebe. Takovým se vyhýbám a přistihnu se i při tom, když už si z nich nedělám legraci, že jim vlastně nemám co říct. Ale my v Liberci taková rodinka jsme. Máme se rádi a vzájemně se podporujeme. Jsem mezi svými moc ráda a vážím si, že s nimi můžu hrát na jedněch prknech.

Jaký je váš herecký vzor?

Žádný ženský herecký vzor nemám. Jsou velké herečky, ale daleko víc se nadchnu, když vidím hrát muže. Zkrátka muži jsou lepší, nejen ve sportu. To je např. můj kolega Vašek Helšus. Velký herec, pokorný a přitom génius. Když hraje čurdu (malou roličku), divák odchází s pocitem, že hraje hlavni roli. To je ten případ, že „není malých rolí". Ovšem tohle umí jen opravdový mistři. To je můj vzor.

My o Vás ale víme, že máte jeden veliký hudební vzor.

Myslíte Edith Piaf? Ta ženská měla ve svém hlase neskutečnou sílu a cit. Nemusíte umět francouzsky, abyste ucítili, co se skrývá mezi řádky.

Přítel je ochoten přijmout oběti, které přinášíte svému povolání?

Přítel by byl nejraději, kdybych měla stálé pracovní místo a byla každý večer s ním. Což samozřejmě s večerním představením není možné. Mám od něho velkou podporu, i když by mi rád něco "zakázal". Ale dobře ví, že by to nemělo žádný smysl. A jestli žárlí? Ano, ve zdravé míře. Co by to bylo za chlapa, kdyby nežárlil. Sama ho občas trochu provokuji a podráždím ho. On je ten vztah potom kořenější.

Jak Vás na umělecké cestě podporuje rodina?

Spíš bych řekla, že mi rodina dává volnou ruku. Rodiče mě nenutili studovat fakulty a univerzity, i když si to přáli, a dovolili mi pustit se na tenký led umění. Nebo jsem si to spíš sama prosadila? Nevím, ale věří, že se o sebe dokážu postarat.

Jaké jsou Vaše plány na letní prázdniny, po skončení divadelní sezony?

Divadelní sezóna mi končí v Liberci, ale budu hrát v Praze na Letní scéně a budu pro Českou televizi natáčet detektivní seriál. Snad se mi podaří odjet někam do zahraničí. S přítelem plánujeme Řecko - kombinaci tepla a dobrého jídla.