Velvyslanci pořádajících zemí se den před ukončením výstavy sešli na konferenci konané na počest jednoho z nejvýznamnějších mexických literátů, v loňském roce zesnulého Carlose Fuentese, který v minulosti Cervantes Institut osobně navštívil. Právě po něm je pojmenována místní knihovna. Další poctu skládali Mexičané José Guadalupe Posadovi, malíři a výraznému grafikovi, k 100. výročí jeho úmrtí. Jeho několik grafických děl bylo proto možno obdivovat v rámci Bienále.

Dá se říci, že spolupráce na projektu propojila zmíněné země jak diplomaticky, tak i kulturně a my můžeme být rádi, že se tak stalo právě v Praze. Teď alespoň několik slov k oběma akcím. Konferenci vedl mexický velvyslanec José Luis Bernal Rodríguez se spisovatelem a přítelem Carlose Fuentese, Jorge Hernándezem. V rozhovoru se prolínalo několik témat, kterými se Fuentes ve svých dílech i v životě zabýval.

Snad nejdůležitějším bylo téma národní identity a uvědomění si svých kořenů s důrazem na odkazy předků a dodržování tradic. Nenucený dialog literáta a na druhé straně diplomata se také dotýkal základních filosofických otázek "Odkud jsme? Kdo jsme? a Kam směřujeme?" vztahovaných k běžnému životu obyvatel Latinské Ameriky. Posluchačům přibližovali vzdálené kraje a jejich proměny od conquisty po současnost.

Tak se například Cervantes z názvu Institutu setkával se Cervantem, tvůrcem Dona Quijota de La Manchy a Sancho Panzy, a ten zas se svým obrazem v dílech Carlose Fuentese, jenž byl diskutujícími popisován jako vysoce vzdělaný muž mimořádného rozhledu a s mimořádnými nároky na sebe i okolí. Kromě jiného plynně hovořil několika jazyky, zabýval se antropologií a angažoval se v politice. Svých schopností využil i jako velvyslanec v Paříži a Londýně. Nicméně, jeho život také vážně poznamenala smrt dvou dospělých dětí.

A právě smrt se stala zvláštním motivem v jeho dalších dílech. Samostatnou kapitolou života Carlose Fuentese byly vztahy s dalšími spisovateli, a to především s Octavio Pazem. Obdivoval Franze Kafku, znal díla Milana Kundery, Jana Nerudy a dalších. Jorge Hernández apeloval na to, aby odkaz Carlose Fuentese nezůstal zapomenut, abychom jej četli a odhalovali krásy a pravdy jeho děl, která do poslední chvíle tvořil na psacím stroji, odmítaje počítač.

Po skončení konference, kterou velvyslanec Mexika i Jorge Hernández zcela pohrouženi do tématu prodloužili o tři čtvrtě hodiny, se společnost přesunula o patro výše, na Bienále latinskoamerického umění. Obrazy umělců z Argentiny, Brazílie, Kuby, Chile, Mexika, Peru, Uruguaye a Venezuely doplňovalo ještě několik plastik ze skla a kovu. Jednotliví autoři se prezentovali různými technikami.

Osobité fantaskní grafiky koster José Guadalupe Posady mohly náměty lidových tradic a slavností evokovat obrazy Josefa Lady. Prostřednictvím temper zas David Castro přenesl písek peruánské pouště Nazca i se slavnými obrazci na své archy, a také mikrotužkami se věnoval především umění předinckých kultur. Ricardo Hoineff z Brazílie uvěznil oceán do skleněného diamantu a Kubánec Aguedo Alonso na svém plátně sršícím vášní a sexualitou ukázal “Tvář ženy“.

Použité barvy, techniky a především zdroje inspirace přenášely návštěvníky výstavy daleko do zemí vystavujících umělců, kteří jim nabídli jiné vnímání světa. Tím byl bezpochyby naplněn i hlavní záměr povedeného Bienále. Poděkování patří kromě umělců všem pořádajícím ambasádám a především Institutu Cervantes, na jehož půdě se akce konaly.

Konference k poctě Carlose Fuentese

Carlos Fuentes (11. 11. 1928 – 15. 5. 2012) mexický spisovatel a diplomat (z děl např.: Nejprůzračnější kraj, Smrt Artemia Cruze, Starý gringo), Jorge F. Hernández (27. 9. 1962) mexický spisovatel, J.E. José Luis Bernal Rodríguez, velvyslanec Mexika v České republice

Bienále latinskoamerického umění v Praze

Argentina (César Boldrini), Brazílie (Carlos Araújo, Marcal Athayde, Sergio Lima, Bia Wouk, Ralph Ghere, Ricardo Hoineff), Kuba (Aguedo Alonso, Servando Cabrera Moreno, José Rafart), Chile (Carolina Zenteno, Ulises Román), Mexiko (José Guadalupe Posada), Peru (David Castro), Uruguay (Carlos Llanos), Venezuela (Astolfo Funes, Bélgica Rodriguez, Francisco Itriago, José Gotopo, María Elena Álvarez, Edith Chapat de Cacho Sousa, Susana Suniaga)