Slavnostní premiéra filmu 100x nic za účasti hlavních postav snímku Niny Divíškové a Jana Kačera

31. května 2012 v 19:00 se ve Velkém kině Zlín uskuteční slavnostní premiéra nového filmu 100x nic jako součást 52. Mezinárodního festivalu filmů pro děti a mládež ve Zlíně. Slavnostního večera se osobně zúčastní i herci hlavních rolí, Nina Divíšková a Jan Kačer. Pozvání přijali i členové profesionálního filmového štábu. Celým večerem pak bude provázet budějovický divadelní soubor Arte della Tlampač.

V lednu 2012 proběhlo třídenní natáčení krátkometrážního filmu 100x nic, na kterém se podíleli profesionální filmaři společně se studenty Fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.

Hlavní role manželského páru, který se ocitá v patové situaci, bravurně ztvárnili Nina Divíšková a Jan Kačer, kteří jsou životními partnery i ve skutečnosti. Na natáčení se podílel například Petr Forejt, který byl nominován na Oskara v kategorii zvuk k filmu Wanted (2008), za režii Tomáš Binter či kameraman Juraj Fandli.

Současně vyvrcholí i přes rok připravovaný projekt vzorového natáčení, který je nedílnou součástí tohoto filmu a tedy i slavnostní premiéry. „Dokument pochází z dílny studentů Fakulty multimediálních komunikací UTB a nechybí v něm ani rozhovory s tvůrci nebo autentické natáčení filmu. Nedílnou součástí jsou i výpovědi a dojmy studentů, pro které ostatně projekt vznikl,“ uvedla děkanka Fakulty multimediálních komunikací Jana Janíková.

Diváci se mohou těšit nejen na doprovodné studentské filmy, ale také na některé členy divadelního seskupení Arte della Tlampač, kteří budou celý večer moderovat. „Jsme nezávislá tvůrčí skupina původem z Českých Budějovic. Naší hlavní výsadou jest zabývati se divadlem, filmem a v některých kratochvílích též literaturou. Ať už jde o divadelní prkna, kde pravidelně předvádíme své celovečerní hry i kratší scénky, nebo o film, vždy se jedná o dílo autorské,“ vysvětluje původ a zaměření souboru jeden z jeho členů .

Synopse

Snímek sám o sobě vypovídá příběh stárnoucího vztahu dvou lidí, kteří jsou spolu již dlouho, znají své nešvary a zlozvyky, jež si vzájemně narušují. Svádějí každodenní boje se stereotypy a sami se sebou.

Karel moc mlaská, Dita špatně zavírá okna, Karel koupil zájezd k moři, ale Dita by raději na chatu. I tyto zdánlivě banální problémy často vedou ke sporům, na které se hlavní hrdinové pokoušejí nalézt řešení.

Film vypovídá o situaci, do níž se dostává většina vztahů – chvíle, kdy se zamilovanost vytrácí, přesto však spolu lidé zůstávají, ať už z pochopení jeden pro druhého či snad ze zvyku.

  • Hrají: Nina Divíšková a Jan Kačer
  • Námět a scénář: Jana Janíková
  • Režie: Tomáš Binter
  • Kamera: Juraj Fandli
  • Střih: Dalibor Lipský
  • Výkonný producent: Pavel Hruda
  • Zvuk: Petr Forejt
  • Zvukový mix: Lukáš Tvrdoň a Martin Ženíšek
  • Hudba: Tomáš Hubáček
  • Výtvarník kostýmů: Libuše Pražáková
  • Masky: Květa Zavřelová
  • Architekt: Petr Smola
  • Producenti: Jana Janíková a Darina Levová
  • Koproducenti: Česká televize Brno
  • Distributor: Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně

Film je realizován pod záštitou Primátora města Zlína a Fakultou multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.

O krátkometrážním filmu

Nápad natočit film, na kterém se budou podílet špičkoví profesionálové z filmařské praxe a studenti, vznikl asi před rokem z iniciativy studenta 3. ročníku Fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně Jiřího Vágnera a jeho učitele Tomáše Bintera.

Studenti projevili o projekt vzorového natáčení nebývalý zájem. Byli zvědaví, jak vypadá natáčení v praxi s profesionálními filmaři, a chtěli nasbírat nové zkušenosti. Projektu se na základě zájmu studentů i učitelů ujala Jana Janíková, děkanka Fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, která na celý projekt sehnala finance a zároveň je autorkou scénáře. „První impulz k napsání scénáře o stárnutí vztahů mi zavdala kamarádka, která byla rozhořčena ze vzájemné komunikace svých rodičů. Uvědomila jsem si, že určité věci probíhají ve většině manželství velmi podobným způsobem,“ vzpomíná děkanka Janíková.

Postupně vznikl nápad zapojit do projektu Českou televizi, která souhlasila a stala se koproducentem. Zapůjčila nejen technické vybavení a rekvizity, ale i profesionály v podobě operátora kamery a rekvizitáře.

Cílem tohoto projektu bylo natočit nejen kvalitní krátkometrážní film, ale také pokusit se o integraci studentů do praxe. Natáčení filmu tedy vyžadovalo práci ve velmi specifických podmínkách, bylo nutné vše důkladně připravit a naplánovat, což trvalo dlouhé měsíce. Součástí byly i četné workshopy, které probíhaly již od srpna 2011. Samotné natáčení trvalo pouhé tři dny a vznikalo podle přesného scénáře. Část profesionálního štábu měla k Binterově práci důvěru díky předchozí spolupráci na televizním filmu Trofej (2008).

Ústřední dvojici stárnoucích manželů ztvárnili životní partneři a herci Nina Divíšková a Jan Kačer, kteří se před kamerou potkali jen málokdy. Poštěstilo se jim to ještě ve snímku Velká neznámá z roku 1970.

Film o filmu

Nedílnou součástí projektu 100x nic je i „Film o filmu“, který vznikal souběžně s natáčením za studijními účely. Bude sloužit jako výukový materiál pro studenty všech filmových škol.

Film o filmu“ obecně mapuje všechny fáze výroby filmového díla od námětu, scénáře a prvních předprodukčních prací až po samotné natáčení a následnou postprodukci. Zachycuje zajímavé situace, kterými celý filmový štáb během natáčení procházel i možné problémy, jež mohou nastat při realizaci projektu. Studenti mohou pozorovat efektivní řešení zmíněných problémů i vysokou míru přípravy a organizace práce celého odborného štábu.

Součástí projektu byly i četné workshopy. Záznam ze souboru realizovaných workshopů je rovněž součástí výukového materiálu. Filmařské osobnosti zastávající hlavní štábové profese krátkometrážního snímku 100x nic se se studenty podělili o své cenné zkušenosti z praxe. Rovněž odpovídali na dotazy studentů a objasňovali postupy své práce právě v rámci samotného natáčení 100x nic.

Samotný dokument pochází z dílny studentů Fakulty multimediálních komunikací UTB a nechybí v něm ani rozhovory s tvůrci nebo autentické natáčení filmu. Nedílnou součástí jsou i výpovědi a dojmy studentů, pro které ostatně projekt vznikl.

Výukový dokument byl podpořen Evropským grantem pro rozvoj kultury a vzdělávání TE-ERA.

O režisérovi

Tomáš Binter ( České Budějovice)

Tomáš Binter vystudoval FAMU v Praze. Je zkušeným režisérem, který se podílel na vzniku spousty audiovizuálních děl. Zaměřuje se převážně na reklamní tvorbu a na režii sportovních přenosů. Z jeho hraných filmů patří mezi nejvýznamnější televizní film Trofej (2008) s Lenkou Vlasákovou a Miroslavem Etzlerem v hlavní roli, na kterém spolupracoval s obdobným štábem jako při natáčení krátkometrážního snímku 100x nic.

V současné době pracuje jako externí pedagog na Fakultě multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, vyučuje předmět režie a audiovizuální praktiku.

O hercích

Film 100x nic, Zdroj: Andrii Konontsev

Film 100 x nic, Zdroj: Andrii Konontsev

Nina Divíšková (nar. 1936 v Brně)

Nina Divíšková je česká filmová a divadelní herečka. Vystudovala DAMU, kde se setkala se svým budoucím manželem Janem Kačerem. Nejprve působila v Divadle Petra Bezruče v Ostravě. Od roku 1965 působila v Činoherním klubu, kde strávila v angažmá 35 let např. v roli Svatavy ve hře Podivuhodné doktora Zvonka Burkeho (1966). Nyní je na volné noze a spolupracuje s Dejvickým divadlem nebo Švandovým divadlem.

Do její filmografie patří například Žebrácká opera (Jiří Menzel, 1991), Kytice (F.A. Brabec, 2000) nebo Nekonečná neděle (TV, Lucie Bělohradská, 2003). Mimo jiné také televizní film Trofej (2008), kde se seznámila právě s režisérem Tomášem Binterem.

V současnosti můžete Ninu Divíškovou vidět na obrazovkách v roli oblíbené babičky Běty v populárním retroseriálu české televize Vyprávěj.

Jan Kačer (nar. 1936 v Holicích)

Jan Kačer je nejen divadelním a filmovým hercem, ale i režisére. Se svou dlouholetou manželkou Ninou Divíškovou mají tři dcery. Roku 1960 vystudoval DAMU v Praze na oboru režie. Již během studia působil v ostravském Divadle P. Bezruče.  Patří k zakladatelům Činoherního klubu v Praze, působil zde především jako režisér, např. hry Višňový sad, Revizor, Na dně atd. Během svého života rovněž působil v Divadle E. F. Buriana v Praze a v ostravském Státním divadle, byl členem Divadla na Vinohradech a režíroval i v Národním divadle v Praze i v Oslu.

Jan Kačer působí nejen v divadle, ale také v televizi. Jako herec se objevil v mnoha filmech a televizních inscenacích, např. Návrat ztraceného syna (1966), Vinobraní (1982), Výchova dívek v Čechách (1997) atd. 

V roce 2004 jste mohli Jana Kačera vídat na svých obrazovkách v seriálu TV Prima Rodinná pouta, kde si zahrál 65letého Františka Rubeše, manžela Jiřiny a majitele firmy na vývoz skla

Režisérská explikace

Příběh filmu 100x nic není neobvyklý – naopak, jde o situaci či stav, do něhož se ve větší či menší míře dostává po určité době většina dlouhodobých partnerských vztahů. A právě to je na něm zvláštní, že bez ohledu na věk aktérů, jejich vzdělání, míru původní zamilovanosti atd. se většina (napsal bych všechny, ale znělo by to příliš bezvýchodně…) těchto vztahů nakonec (třebaže někdy ne navenek) podobá a scénář filmu 100x nic dokáže pojmenovat v čem.

Ústředním tématem filmu je tedy pro mě stárnutí vztahu, a věk aktérů vlastně nehraje roli, v rámci díla působí pouze jako symbol. Z toho také vychází režijní přístup k postavám – z původního scénáře proto vypadly atributy zdůrazňující věk aktérů, naopak zásadní po stránce hereckého ztvárnění jsou silné postavy, k čemuž bylo nutné získat i odpovídající herecké osobnosti.

Po stránce stavby situací a záběrové skladby jde vlastně o kombinaci refrénů, zdánlivých opakování a reminiscencí, které by měly vytvořit dojem stereotypu, ne však prvoplánově, ale až po divákově zpětném zhodnocení. Vlastní záběrování je založeno na kombinacích zaměření na situace v kontrastu s akcentováním jednání jednotlivých postav, které dává divákovi možnost vcítit se do postav v návaznosti na význam dané situace, celkově je film řešen v užších záběrech, protože jeho základem jsou emoce.

Vizuální koncepce je založena na přirozeném pocitu z prostředí, kostýmů i rekvizit, veškeré scény vycházejí z dispozic dané lokace a tedy nevyžadují stavební úpravy. Kromě práce se světlem je pro jednotlivé situace zvolen vizuální klíč, který využívá steadicamu ve scénách, v nichž jde o problém kontaktu mezi postavami a tedy buď přímo, nebo nepřímo jsou oba aktéři v situacích společně. V situacích, kde tomu tak není, bude naopak využito stativu či klasické jízdy.

Zvuková koncepce je sice založena na realistickém pojetí dialogové a ruchové složky díla, ale principiálně pracuje s motivy a to nejen v průvodní hudbě, ale právě i v oblasti ruchů a zejména pak v práci s reálnou hudbou a mluveným slovem, jejichž zdrojem je rádio a televize a které mají v rámci díla symbolický význam.