Definitivní klid získalo táborské mužstvo až v závěrečných minutách pondělní nadstavbové derniéry. V utkání na ledě Horácké Slávie Třebíč sice nakonec prohrálo 3:5, naprázdno však vyšla i Chrudim v Kadani, a tak doprovodí do boje o záchranu poslední tým tabulky z Písku.

S viditelnou úlevou se za dramatickým vyvrcholením letošních prvoligových bojů ohlédl trenér táborského týmu Arpád Györi   

Do utkání v Třebíči jste nastupovali v podstatě rovnou z autobusu a diváci si museli na jeho začátek počkat. Co bylo příčinou?

„Už z Tábora jsme vyjeli kvůli autobusu neplánovaně pozdě. Na stadion v Třebíči jsme dorazili krátce před půl šestou a utkání nakonec začalo se zhruba pětadvacetiminutovým zpožděním. Každopádně nám to moc neprospělo, protože jsme nastoupili do zápasu bez rozcvičky a rozbruslení, což se také na naší hře zpočátku hodně projevilo. Na druhé straně bylo mírnou výhodou, že se víceméně sjednotil začátek našeho zápasu s těmi ostatními. Když už jsme se toho dotkli, myslím si, že měly mít všechny zápasy jednotný začátek nařízením svazu. Hrálo se o předkolo play-off i o pád do baráže, takže šlo o hodně.“

Můžete krátce zhodnotit průběh pondělního utkání?

„Jak už jsem řekl, vstoupili jsme do něj nerozehřátí a na našem pohybu to bylo hodně znát. Dlouho trvalo, než jsme se trochu sebrali. Soupeř nás v první třetině přehrával, byl přímočarý a měli jsme problémy jeho vysoké a silné hráče přetlačit. Naštěstí toho Kuba Čech zase hrozně moc pochytal. Zpátky do zápasu nás dostaly přesilovky. Ve druhé třetině jsme byli určitě lepším týmem. Je velká škoda, že jsme za stavu 3:3 nevyužili tři samostatné nájezdy a další tutovku. Mohli jsme se dostat do vedení o gól nebo o dva, a třeba by to bylo jiné. Ve třetí třetině jsme bohužel brzy inkasovali. I když pak kluci bojovali a měli jsme pár dalších šancí včetně té nejvyloženější v podání Davida Nedorosta, vyrovnat už jsme nedokázali.“

Během zápasu jste určitě pozorně sledovali vývoj zápasu Kadaně s Chrudimí…

„Pochopitelně jsme informace o tomhle zápase měli. Když jsme dostali gól na 4:3, bylo to tuším v Kadani ještě 1:1. V tu chvíli nám nebylo nejlépe. Pak ale přišly další zprávy a spadlo to z nás. Věděli jsme, že to bude dobré a jsme zachráněni. Ulevilo se i fanouškům, kteří za námi do Třebíče dorazili a také sledovali, jak se to v Kadani vyvíjí. Viděli jsme, jak se najednou začali radovat. Byl na ně příjemný pohled… (úsměv)“

Jak moc byl pro vás takto vypjatý a dramatický závěr sezony těžký?

„Dohrávali jsme to s hodně úzkým a oslabeným kádrem. Někteří kluci navíc měli zdravotní problémy, třeba Káně (Jan Kanov) hrál v Třebíči s ohromným sebezapřením. To mužstvo ale v každém z těch zápasů bojovalo úplně nadoraz a bylo schopné soupeřům konkurovat. Musím před ním smeknout!“

Když se za mimořádně složitou sezonou ohlédnete jen tak letmo, co vás napadne?

„Standardní sezona to tedy nebyla v žádném případě. O našich potížích v ní už se hodně mluvilo. K tomu se přidaly odchody některých kluků a jak už jsem říkal, dohrávali jsme to v hodně komplikovaném složení. Kdyby bylo všechno optimální, jsem přesvědčen, že bychom si bez potíží play-off zahráli. Tým byl totiž dobře sestavený a měl obrovskou vnitřní sílu. Takhle ale musíme být spokojeni i se samotnou záchranou soutěže. Samozřejmě obrovský dík směřuje k fanouškům. Ti nás navzdory problémům podrželi a stáli za námi.“

Pondělkem pro vás účinkování v letošním prvoligovém ročníku skončilo. Nabízí se otázka, co bude dál?

„Samozřejmě se pracuje a bude pracovat na tom, aby se klub finančně zotavil a první liga tady dál pokračovala. Není to sice vůbec jednoduché, ale panu Pařízkovi věřím a myslím si, že mu věří i ti kluci, kteří tu zůstali a soutěž pro Tábor zachránili. Nutno ale dodat, že to nezáleží jen na něm a jeho úsilí. Po sportovní stránce jsme to teď zvládli a musíme doufat, že to tady všechno dobře dopadne. Tábor je hokejové město a první ligu, která už má výrazný zvuk a kredit, si jednoznačně zaslouží.“

 K prvoligovému hokejovému dění v Táboře se ještě vrátíme v nejbližších dnech.