V sobotním duelu s Třebíčí si se svými spoluhráči příliš radostných chvil neužil a musel se smiřovat s porážkou 3:4, po které začaly bít hokejové zvony u Jordánu na poplach ještě silněji. Flintu do žita ale čerstvě devětadvacetiletý obránce házet odmítá. „Věřím, že se s tím úspěšně popereme,“ burcuje.

Domácí zápas s Třebíčí táborskému týmu potřebné body nepřinesl. Jaký byla vašima očima?

„Rozhodl už jeho začátek. Nám vstup do zápasu vůbec nevyšel, Třebíč na nás vlétla a navíc dokázala třikrát rychle skórovat. My jsme pak sice bojovali, hra se vyrovnala a třeba v poslední třetině jsme byli podle mého názoru lepší, ale dotáhnout už jsme se nestihli. Je to škoda, utkání nás zase stálo spoustu sil, a stejně jsme zůstali bez bodu.“

Hrozivým tříbrankovým rozdílem prohrávalo mužstvo už v předchozím zápase s Vrchlabím. Čím si tentokrát tak špatný začátek vysvětlujete?

„Musím říct, že měl soupeř i dost štěstí a dal z našeho pohledu poměrně laciné góly. Třebíč mohla v tom úvodu vést, to ano. Ale o tolik lepší, abychom prohrávali nula tři, určitě nebyla. Pravdou je, že jsme měli začít zápas mnohem více opatrně a pozorně zezadu. To jsme neudělali a pykali za to.“

Vy jste se na konci loňského roku rozhodl v Táboře skončit, ale nakonec jste znovu naskočil do hry. Kudy vedla cesta k vašemu návratu?

„Před Novým rokem jsem odešel, protože už jsem tu složitou situaci v mnoha směrech nezvládal. V těch dalších dnech jsem vnímal, že se mužstvo postupně rozpadá. Pak mi zavolal pan Ševčík (sportovní manažer HC Tábor – pozn. aut.). Řekl mi, že by byl rád, abych se vrátil a pomohl, protože je potřeba dát tým trochu do kupy a uhrát potřebné body. Udělalo mi to radost. Navíc se mi v té čtrnáctidenní pauze nepovedlo sehnat nové angažmá a nemůžu si dovolit být tak dlouho bez kvalitní přípravy a zápasového rytmu.“

Do týmu jste se zapojil v ještě složitější situaci, kdy se ke známým problémům přidala i sílící hrozba pádu do baráže…

„Vrátil jsem se v podstatě do torza mužstva, ve kterém zůstali ti nejvěrnější. Nebudeme to mít v příštích dnech vůbec lehké. Nemůžeme si dovolit někoho postrádat kvůli zranění nebo nemoci, potřebujeme každého hráče a pokud možno v plné síle. Je samozřejmě velká škoda, že jsme dali Chrudimi šanci se na nás dotáhnout. Věřím ale, že se tady s tím vším popereme a uděláme maximum pro to, abychom na to patnácté místo nespadli.“

Nabízí se jasná otázka: Jak z toho ven?

 „Nejvíce bude asi záležet na tom, abychom už zůstali alespoň takhle pohromadě. To záleží na řadě věcí. Důležité pro nás budou nejbližší tři zápasy, kdy hrajeme doma s Benátkami a Pískem, a pak jedeme do Chrudimi. Ty nám určitě hodně napoví, a pokud bychom je zvládli, budeme mít už vážně nakročeno k udržení soutěže. Musím tímto způsobem poděkovat divákům, že si i přes poslední špatné výsledky nacházejí cestu na stadion a snaží se nám pomoct. Je to fajn a přáli bychom si, aby to tak i zůstalo.“