"Zpráva o jaderném stavu", tak se jmenuje dokument, v němž se Spojené státy zavazují že nebudou vyvíjet nové jaderné zbraně a sníží jejich význam ve své vojenské strategii. Tedy, že nepoužijí atomové zbraně proti nejaderným státům. Je to další skvělá zpráva z Bílého domu. Vedle podpisu nové smlouvy o omezení jaderných arzenálů USA a Ruska je tato zpráva snad ještě důležitější. Jen naprostý ignorant by mohl podobné zprávy zlehčovat, nebo dokonce zpochybňovat poukazováním na výjimky a podmínky, které je doprovázejí. Nezáleží totiž na detailech, na tom jestli jsou smlouvy a návrhy bezchybné, ale na tom, jakou atmosféru ve vztahu mezi velmocemi podobné kroky vytvářejí. Desítky let jsme byli svědky pokusů o uzbrojení protivníka, nebo o preventivní potrestání kohokoliv a kdekoliv.

Od chvíle, co je Barack Obama presidentem, jakoby zavál z Bílého domu svěží vítr. Co bylo v dobách R. Reagana nebo G. W. Bushe naprosto nepředstavitelné, začíná dostávat reálnou podobu. Nemluvím teď o jaderných ani jiných zbraních. Hovořím o důvěře, která se po desetiletích vzájemného osočování a napadání bude rodit velmi těžce.

Svět je na samém začátku nesmírně složitého a dlouhého procesu, jehož výsledkem snad bude větší bezpečnostnost nás všech. Nezapomínejme ale, jak křehký je to pokus. Ve hře je obrovské množství překážek. Nevyvíjet nové jaderné zbraně ja nádherná věc, ale jak to bude s militarizací kosmického prostoru a vývojem kosmických zbraní? Co bude s protiraketovou obranou, jejíž význam poroste přímo úměrně tomu, jak se budou jaderné arzenály zmenšovat? Snížit jaderné hlavice i nosiče zhruba o třetinu je skvělé, ale co s ostatními, které stále mnohokrát převyšují jaderný potenciál ostatních členů jaderného klubu, a nenechávají je v klidu? Jak bude naloženo s jadernými zbraněmi v zemích NATO? Zastaví se a začnou konečně klesat výdaje na zbrojení? Ani v době hospodářské krize k tomu nedošlo. Nebo jen přesuneme úsilí na sofistikovanější, moderní a s jadernými zbraněmi srovnatelně účinné konvenční prostředky?

Nechci pokračovat ve výčtu otázek, na které bude třeba hledat odpovědi v budoucnu. Chci ale zdůraznit, že to, co se dnes děje v  Praze, je naprosto výjimečné, a je třeba to podporovat. Jestli můžeme nějak přispět k posilování vzájemné důvěry, udělejme to, jde o budoucnost nás všech.