Masér je nedílnou součásti realizačního týmu. Povězte jaká byla vaše cesta k této profesi?

Pocházím a stále bydlím v Ostravě a kdysi jsem hrával fotbal za VOKD Poruba. V týmu jsme měli maséra v důchodovém věku, který zrovna odcházel. Tahle práce mě zaujala a v osmnácti létech jsem se rozhodl udělat si masérský kurz. Začínal jsem tedy u porubského fotbalu, který tehdy byl v krajském přeboru. Poté přišla nabídka z Ostroje Opava. Tam jsem to už dělal na profesionální úrovni. Do Třince jsem se dostal v roce 2003. Tehdy mně s nabídkou kontaktoval Pavel Marek.

Popište čtenářům, jak vypadá běžný pracovní den maséra Ocelářů?

Především musím zdůraznit, že pracujeme v týmu. Mým nejbližším spolupracovníkem je pochopitelně Ruda Tluszczik. Úzce spolupracujeme i s klubovými lékaři - MUDr. Ingrid Walicovou a taky MUDr. Martinem Beierem. Hned ráno od osmi jsme na zimáku a musíme nachystat vše potřebné. Jednoduše řečeno kompletní servis. Před tréninkem můžeme hráčům poskytnout některé pohotovostní masáže, případně zatejpovat nějaký problém, který je trápí. Poté už začíná samotný trénink a vždy jeden z nás musí být připraven u ledu pro případ, kdyby se něco horšího stalo. Jsme hráčům plně k dispozici. Po tréninku máme další práci s prádlem, které je nutné vyprat a uklízíme kabinu. Následně jsme připraveni masírovat hráče podle jejich potřeb. Musím zde taky zmínit práci Hany Bednářové, která se z větší části stará o čistotu hráčských kabin. Kvalitní práci odvádí rovněž Alena Complová, která je švadlenou týmu.

Je v něčem odlišná vaše příprava a pracovní náplň během extraligového dne?

Je to v podstatě stejné. Jediný rozdíl je v tom, že jsme na zimáku déle do večera. Ráno začínáme zhruba od osmi hodin. V kabině musíme rozdat všem čisté dresy, štulpny atd. Na tomto se podílím nejen s Rudou, ale taky s Mirkem Macháčkem, kustodem týmu. Ráno je většinou půlhodinové rozbruslení. My tři se tedy snažíme vytvořit mužstvu co nejlepší pohodlí.

 
Ruda Tluszczik je vždy happy
 
 

Dá se předpokládat, že náročnější pro vás bývají venkovní zápasy, kdy musíte do autobusu nastěhovat spoustu materiálu...

Souhlasím. Je to daleko víc balení a vybalování. Letos jsme zavedli větší servis v tom, že my maséři a kustod jezdíme na venkovní zápasy Tranzitem spolu s vedoucím mužstva Dušanem Adamčíkem a trenérem brankářů Josefem Lucákem. Všechny věci nabalíme a na místo dorazíme s předstihem. Na zimáku potom vše potřebné v šatně připravíme. Hráči tedy mají tu výhodu, že přijdou do kabiny, rychle se převlečou a mohou okamžitě na led. Řekl bych, že v Třinci je servis pro hráče v současné době na vysoké úrovni.

Které tělesné partie je vhodné prioritně promasírovat před a naopak po konci zápasu?

Před zápasem k nám hráči chodí masírovat hlavně nohy a někteří si nechávají masírovat záda. Po zápase to je obdobné. Když třeba hrajeme systémem pátek-neděle, tak po tom pátečním zápase, kdy hrajeme doma, k nám příjdou na masáž, aby už byli připraveni na neděli. Den před zápasem už k nám skoro nikdo nechodí, aby nebyli z masáže příliš unavení. Například středa je obvykle regeneračním dnem.

Letos pomáhají mužstvu i kondiční trenéři, bratři Sajlerové. Jak probíhá vzájemná spolupráce?

Určité záležitosti konzultujeme. Sajlerové se zaměřují na kondiční stránku. V současné době pracují hlavně se zraněnými hráči a snaží se, aby se co nejdříve vrátili do hry. Zatímco já jsem s kolegou Tluszczikem během tréninku nejčastěji u ledu, oni se v útrobách zimáku podílejí na kondiční přípravě. To je jejich priorita.

Čtenáře jistě budou zajímat perličky z kabiny. Prozraďte tedy, kdo je co se týče masáží nejnáročnějším "klientem"...

(směje se) Asi bych neměl pouštět do světa, kdo si nejvíc potrpí na všemožných masérských procedúrách. Je to hodně individuální záležitost. Jsou kluci, kteří k nám chodí často a mají různé požadavky. Tak například Láďa Kohn. V jeho létech je třeba, aby se udržoval a byl vždy pečlivě připravený.