Kdo a kdy tě přivedl k hokeji?

V první třídě byl nábor ve škole a tak jsem přemluvil otce a šel to vyzkoušet.

Chtěl jsi být vždy obránce nebo tě lákal i jiný post?

Vyzkoušel jsem všechny posty. Byl jsem dokonce i v bráně, ale nakonec jsem zakotvil v obraně.

Kdo ti dal v hokeji nejvíc?

Těžko říci. Každý trenér po sobě něco nechal a taky jsem měl štěstí na starší spoluhráče, od kterých jsem něco pochytil.

Ve kterých klubech jsi ve své kariéře nastoupil?

V žácích Nový Jičín a Vítkovice. V mužích Nový Jičín, chvíli Vítkovice, ale tam jenom asi třikrát na zkoušku, do prvního mužstva jsem nepronik. A naposledy to byla Kopřivnice.

V žácích jsi byl ve Vítkovicích, jak se to zrodilo?

Tenkrát byly hokejové výběry kraje, byla to taková přípravka na reprezentaci, a tam to většinou trénovali trenéři z velkých klubů (Vítkovice, Opava, Havířov).

Kdy ses vrátil zpět do NJ?

Byl jsem tam v 7. a 8. třídě a potom jsem šel zpět do Nového Jičína.

Kterého úspěchu si ceníš nejvíce?

Určitě postup do 2. ligy a 1. místo ve 2. lize.

Jaké máš záliby mimo hokej?

Rodina, tenis, lyže.

Tenis ti jde velmi dobře, nechtěl jsi být registrovaný hráč a objíždět turnaje?

K tenisu jsem se dostal pozdě. Začal jsem ho hrát až někdy v 18, jako doplněk letní přípravy s Petrem Klotzmannem. Potom chyběl do čtyřhry jeden hráč Milanu Urbanovi a tak mě vzal k sobě a od té doby hrajeme spolu.

Již v 15 letech jsi nastoupil za muže, jaký to byl pocit?

Byl to velký skok z dorostu, ale jak už jsem řekl, měl jsem štěstí na spoluhráče a dobrou hokejovou partu (Nožička, Lahres, Trčálek, Urban, Toman a další).

Dvakrát nebo třikrát jsi však ukončil kariéru. Proč ses vždycky vrátil, chyběl ti hokej?

Určitě, po tolika letech je těžké opustit to, co člověka baví.

Vloni jsi hrál za Kopřivnici, proč jsi letos ukončil kariéru a hraješ odbory?

Hodně spoluhráčů tam ukončilo kariéru, tak už se mi těžko hledala motivace.

Bude se opět opakovat návrat?

Nikdy neříkej nikdy, ale bylo by to hodně těžké se vrátit. Za ty roky už není natrénováno a přinutit se dělat letní přípravu by byl nadlidský výkon.

Hraješ novojičínskou hokejovou ligu neregistrovaných, jakou má úroveň a naplňuje tě?

V lize se pohybuje spousta výborných hráčů, se kterými jsem se potkával ve druhé lize a potom spoustu mladých hráčů, kteří ještě nedávno hráli za dorost nebo juniory a mají síly na rozdávání. Někteří hráči, kdyby začali pořádně trénovat, tak si druhou ligu zahrají úplně v klidu. My starší už to hrajeme jenom pro radost z pohybu a ať si uděláme žízeň.

V Novém Jičíně jsi působil dlouhou dobu. Kteří hráči ti utkvěli v paměti jako největší osobnosti?

Již výše zmiňovaní a určitě Badal, Kalus, Doboš, Kašpar, Handl, bratři Monczmannové a určitě i Petr Nedvěd, který tady odehrál pár zápasů.

V roce 1994 jsi byl u postupu do 2. ligy. Vzpomeneš si někdy na tu sezónu třeba s bývalými spoluhráči?

Určitě si na ten rok vzpomeneme. Hlavně na cestu do Písku, kde jsme spali před kvalifikačním zápasem a celý ten víkend, kdy jsme zažili spoustu legrace s dobrým koncem.

Byl jsi také v týmu, který vyhrál 2. ligu a hrál kvalifikaci o I. ligu. Byl to podle tebe nejsilnější tým, za který jsi v NJ hrál?

Těžko říci, který tým byl nejsilnější, každý měl něco do sebe a ve sportu potřebujete trošku štěstí a to jsme zrovna ten rok měli.

Co příští sezónu, můžeme se na tebe těšit opět v novojičínském dresu?

Ve druhé lize určitě ne.