Staří Řekové (obyvatelé Sparty) nechávali žít jen silné jedince, slabých a nemocných se zbavovali. Pro vyspělou společnost je naopak charakteristická péče o zdravotně postižené spoluobčany.

Naučili jsme se je chránit a pomáhat jim; poskytnout místo v dopravním prostředku, k parkování, především pak solidárně odvádět část mzdy do důchodového fondu, aby zbylo i pro ty, kterým jejich zdravotní stav nedovolil nikdy pracovat. Nyní tito lidé nárok na důchod ztratili a mají být odkázáni na sociální dávky, což považuji za bezohledné. Neměli si ani z čeho nastřádat a zajistit si tak klidné stáří. Vždycky potřebovali rodinu, přátele a ochranu společnosti.

Komunističtí poslanci změnu zákona zásadně odmítli. Trestat někoho za to, že díky mentálnímu postižení zůstane po celý život dítětem, které nelze zaměstnat, či odsoudit ochrnutého spoluobčana k bídě, je nemorální. Ano, je třeba nakládat se státním rozpočtem velmi obezřetně, musíme šetřit, ale rozhodně ne na úkor těch nejslabších.