Obnovenou premiéru na domácí lavičce si odbyl trenér Jaroslav Pařízek. Po zápase pochopitelně nezářil, na druhé straně však přijal další nezdar s klidem ostříleného válečníka. Jeho vojskou prohrálo další důležitou bitvu, ale ne celou válku…

Jaký je váš zpětný pohled na další neúspěšné utkání?
„V naší hře bylo bohužel plno nepřesností, což samozřejmě pramení i z nervozity hráčů. Vidět to bylo hlavně v první třetině. Myslím si, že zhruba od poloviny zápasu jsme se uklidnili a začali hrát. Dali jsme gól na jedna dva, který nás nastartoval, pak jsme však v oslabení nepokryli hráče mezi kruhy a ten to opět prostřelil. Do poslední části jsme přesto šli s velkým elánem. Chtěli jsme se pokusit hned v úvodu využít zbytek přesilovky a nastartovat obrat, což se nám také povedlo. Vzápětí jsme bohužel dostali příšerný gól na dva čtyři, a to byl zlomový moment zápasu. Sice jsme potom sehráli bezvadně signál, ale Martin Štrba nájezd neproměnil. Soupeř nám pak dal další dva góly, jeden znovu dost laciný.“

V předchozích zápasech se rodily těsné porážky. Tentokrát jste podruhé v řadě inkasovali šest branek…
„Pravdou je, že se zápas nepovedl našim brankářům. Kdo byl v Jihlavě viděl, že to bylo to samé, i tam to gólmanovi Kubovi Kovářovi vůbec nevyšlo. Nechci z toho ale v žádném případě vinit jen brankáře, máme samozřejmě mezery v obraně, kterých se musíme vyvarovat. Dostat doma šest gólů je hrozně moc. Dali jsem konečně tři branky, které nám ale nestačily ani na bod.“

Mužstvo jste převzal v pondělí a rozhodl se přeházet složení útoků. Co dalšího jste změnil?
„Hráli jsme trochu jiný systém, který ode mne někteří už znají. Za dva dny je navíc složité něco změnit. Pochopitelně nechci měnit všechno, protože plno věcí je v pořádku a mužstvo je má natrénované dobře. Chci jen odstranit některé niance v herním systému a v taktice. Bohužel, sport je takový, že všechno nejde hned a musí se prostě jít úspěchům naproti. Nás čeká ještě dlouhá cesta, abychom se z toho vyhrabali.“

Odnesl jste si ze středečního zápasu nějaký kladný poznatek?
„Jedno velké pozitivum vidím. Poznal jsem, jakou má mužstvo vůli. I za nepříznivého stavu dřelo až do konce a ukázalo lidem, že se chce s tím osudem poprat. To je jakési světlo, od kterého bychom se měli odrazit. V šatně jsem za to hráčům poděkoval a řekl jim, ať dají hlavy nahoru, protože to nezabalili a chtěli zápas zkorigovat.“

Kde vás čeká nejvíce práce?
„Každopádně musíme zapracovat na defenzívě a hře v početní převaze i v oslabení. Přesilovky dnes byly trochu lepší, létalo v nich více střel a byli jsme agresivnější, ale stále to není ono. V oslabení jsme stále příliš pasivní. Standardky rozhodují zápasy, ale nám v tuhle chvíli nejdou. Kluci jsou trošku zakřiknutí z toho, jak se jim přestalo dařit. Když člověk prohraje čtyři zápasy o gól, je jasné, že na něj padne deka a už to není takové. Nám nezbývá, než se o to rvát dál.“