Program papeže je naprosto přesný. na minutu přesně, tedy ve 12.30 dorazil Svatý otec do kostela Panny Marie Vítězné v Karmelitské ulici, aby se poklonil Jezulátku a předal mu dar - zlatou korunku. Uctít Pražské Jezulátko na Malé Straně bylo papežovým osobním přáním již před sestavováním programu jeho návštěvy.

Na papeže čekaly v pražských ulicích davy lidí, převážně cizinců, a to Poláků, Němců, Slováků, Rakušanů, Filipínci a také Japonci. Hlavě katolické církve provolávali slávu. "Ať žije papež. Alelujá," volali lidé na ulici.

"Jste symbolem soudržnosti, bez ohledu na víru, a to zejména v roce 20. výročí listopadové revoluce," uvedl Bém. Česká republika je nejateističtější zemí světa, papež ale podle slov Béma symbolizuje hodnoty, které by měly svět spojovat, tedy toleranci, úctu, respekt a lásku k bližnímu. "Základní hodnoty křesťanství jsou základními morálními hodnotami," ukončil Bém proslov. Postupně se Benediktu představili starostky a starostové všech pražských městských částí.

Cestou k oltáři se osobně zdravil se skupinkou karmelitánů, spravujících kostel Panny Marie Vítězné, přítomnými věřícími a dětem žehnal křížem na čelo. Před oltářem poklekl a pomodlil se v italštině a osobně dal na sametový polštářek v nachové barvě, který leží na oltáři zlatou korunku pro Pražské Jezulátko.

V kostele ho přivítal jménem České biskupské konference Jan Graubner. "Připravovali jsme se na vaši návštěvu ve farnostech a rodinách modlitbami a čtením vašich textů, abychom vás lépe poznali," řekl Graubner.

Papež odpověděl opět v češtině, posléze přešel do italštiny. Vyzdvihl úlohu rodiny v životě každého člověka. Poprosil, aby se lidé u Jezulátka modlili za české rodiny i rodiny na celém světě. "Mysleme na rodiny, které musejí bojovat za své blízké, mysleme na rodiny, které jsou znesvářené spory či poznamenané rozchody. Stabilní a jednotné rodiny jsou nezbytné pro pokrok a rozvoj společnosti," řekl papež. na závěr se obrátil na děti a poděkoval za to, že se v tak hojném počtu dostavili do kostela. "Buďte Ježíšovými kamarády a vždy se k němu s důvěrou obracejte," řekl a uzavřel slovy: "Vyprošuji vám všem ochranu svatého Jezuáůtka, děkuji, že jste přišli. Vše zakončila modlitba Otčenáše v češtině.

Obdarovat Jezulátko patří ke starobylým zvykům všech poutníků, Jezulátko většinou dostává šaty. Papež mu daroval korunku. "Korunovace papežskou korunkou je nejvyšším liturgickým projevem úcty, jaký lze Jezulátku prokázat, řekl převor karmelitánů u Pražského Jezulátka P. Petr Šleich.

V současné době má Jezulátko dvě korunky. Ta, která ho zdobí v současné době, byla vyrobena v letech 1810 až 1820, další pochází z roku 1767. Obě byly vyrobeny v dílnách pražských zlatníků.

Úcta ke vtělení Ježíše Krista, který přišel na svět jako dítě, se v dějinách projevovala mnohými způsoby. První zobrazování Jezulátka a nejstarší plastiky se objevují již na počátku 14. století v Německu. Božské dítě však uctívali již církevní otcové jako sv. Athanasius nebo sv. Jeroným. Mezi velké ctitele Ježíšova dětství patřili i sv. Bernard z Clairvaux, sv. František z Assisi a sv. Antonín Paduánský. V období baroka, kdy sošky začaly být oblékány do šatů, to byla především sv. Terezie od Ježíše, která Jezulátko brávala s sebou při zakládání nových klášterů. Ve Španělsku její doby našel tento kult velikou odezvu.

Ze Španělska pochází i Pražské Jezulátko. Legenda vypráví, že se Ježíšek zázračně ukázal jistému španělskému mnichovi, který podle jeho podoby vymodeloval tuto sošku. Podle další legendy vlastnila sošku i svatá Terezie od Ježíše. Historickou skutečností je, že když se roku 1556 vévodkyně Marie Manrique de Lara vdávala do Čech, dostala sošku od své matky jako svatební dar. Její ovdovělá dcera Polyxena z Lobkovic pak vzácnou sošku darovala roku 1628 klášteru bosých karmelitánů u kostela Panny Marie Vítězné v Praze.