Red.: Jak hodnotíte možnosti transformace NATO a začlenění Ruska to aliance?

K.S.: To by vyžadovalo poněkud jiný přístup Ruska ke svým sousedním zemím. Možná v dálné budoucnosti, ale nyní na to rozhodně Rusko připravené není.

Red.: Jaké místo by mělo Rusko zaujímat v české zahraniční politice?

K.S.: Rusko je bezpochyby významný partner pro celou Evropu. Je to jedna z největších zemí na světě, má velké zásoby nerostů a velmi vyspělou vědu. Problematický je ale vývoj Ruska v posledních letech, tedy odklon od demokratických přístupů k autoritářským, a nostalgie po Sovětském svazu a po jeho postavení v mezinárodním systému. To není pro jeho bezprostřední sousedy, ale i širší okolí dobrá zpráva. Musíme s Ruskem prostě jednat obezřetně. Nikoli nepřátelsky, ale velmi obezřetně.

Red.: Domníváte se, že za tímto vývojem Ruska stojí současný premiér Putin?

K.S.: Byl to on, kdo vyjádřil názor, že největším neštěstím 20. století byl rozpad Sovětského svazu. To po dvou strašných světových válkách a nesčetných katastrofách je dosti odvážný názor, protože rozpad SSSR se děl celkem pokojně a vyhovoval zemím, které se rozhodly od Ruska odejít.

Red.: Někteří odborníci poukazují na to, že ruský národ si svou mentalitou demokratickou vládu západního typu nežádá a že pro něj bude vždy vhodnější vláda s určitými rysy autoritářství. Souhlasil byste s takovým tvrzením?

K.S.: V Rusku byl záblesk demokracie po rozpadu Sovětského svazu, bohužel to byla ale spíše anarchie. To Rusy zklamalo. Odmítám ale myšlenku, že by byl na světě národ, který nechce vládnout sám sobě a raději přenechává vládu samozvaným vůdcům. Souhlasím jen s tím, že se v Rusku nemusí uplatnit demokracie například amerického nebo francouzského typu. Důležité ale je, aby fungoval právní stát a byla zaručena lidská a občanská práva.

Red.: Rusko je pro Evropu klíčovou zemí z hlediska energetických zdrojů. Jak hodnotíte energetické varianty, jako jsou Nordstream nebo Nabucco?

K.S.: Nabucco je nutné vybudovat. Závislost na Rusku tady existuje, ale musíme se s ní vypořádat, protože jakákoli závislost je vždy nebezpečná.

Red.: Jaký vývoj předpokládáte v případě Gruzie? Myslíte, že je Gruzie schopná uhájit dlouhodobě svoji suverenitu a územní koherenci?

K.S.: Srdečně v to doufám. Gruzínci jsou velmi hrdý národ, velmi schopní lidé. V minulém období ovšem nedělali nejšťastnější politiku. Rusové je ale za posledních dvě stě let vždy převálcovali, z toho také vyplývají různé gruzínské komplexy a křivdy. Musíme jim každopádně pomáhat, a to nejen materiálně, ale i výchovou k občanské společnosti. Snad se pak podaří udržet Gruzii samostatnou a celou.

Kubánci se musí spasit sami, říká Schwarzenberg

Senátor a lídr TOP 09 Karel Schwarzenberg je přesvědčen, že transformace nedemokratických zemí musí vycházet ze samotného nitra národa, iluze o vnější spáse jsou podle něj mylné. Kuba si ovšem bude muset zřejmě počkat na novou generaci, řekl v rozhovoru pro agenturu .

Red.: Jak by měla Česká republika a Evropská unie přistupovat k nedemokratickým režimům? Myslíte, že je vhodné podporovat jejich transformaci například i finančně, jako to chystá Evropská komise pro Kubu?

K.S.: Pokud by se Kuba skutečně transformovala, tak ano. Já mám ale obavy, že Raul Castro na zásadní změny nepřistoupí. Je sice mladší než Fidel, ale je to pořád stejná generace, která utkvěla v představách, jako měla před 50 lety. Dokud tam nenastoupí nová generace, tak zásadní změny na Kubě očekávat nemůžeme.

Red.: Změna tedy podle vás musí vyjít jedině od samotných lidí v zemi?

K.S.: Vždy! Iluze, že někdo za někoho vykoná spásu, což je klasicky česká iluze, neplatí. My jim musíme pomáhat, musíme být vůči Kubáncům otevření, vést dialog jak s vládou, tak s opozicí. Rozhodující krok ale musí učinit sami Kubánci.

Red.: V posledních několika letech se hovoří o latinskoamerickém obratu doleva. Myslíte, že se jedná o fenomén typický jen pro Jižní a Střední Ameriku, nebo můžeme ve světě očekávat vlnu socialismu 21. století?

K.S.: To je jen jedna vlna, pak zase přijde jiná vlna. V Latinské Americe je nutno zejména upozornit na ohromný úbytek diktatur. Většina tamních zemí jsou demokracie a to je ohromný pokrok. Doufám, že se jim to bude dařit i nadále a že překonají veškeré krize.