Soud v čele s předsedou senátu Zdeňkem Kučerou uznal ženu vinnou z trestného činu vraždy, za který jí hrozilo až 15 let nebo výjimečný trest. Zlata Ryšavá u soudu sice vypověděla, že ji manžel dlouhodobě fyzicky i slovně napadal, bil ji, kopal, jednou ji dokonce pořezal rozbitou skleničkou. Přesto soud čin nepřekvalifikoval například na zabití, z důvodu toho, že žena se v podstatě jen bránila.

Odsouzená sice tvrdila, že ji muž, který často pil, napadal, způsoboval jí zranění, ale ani na policii, ani svým příbuzným a přátelům o tom neřekla a vždy to zatajila. U soudu vypovídali i znalci z oboru psychologie a psychiatrie, kteří vyloučili, že by se Ryšavá na svůj čin připravovala nebo, že by ho provedla chladnokrevně. "Byl to zřejmě důsledek nezvládnutého afektu. Vliv na to měla určitě mimo jiné gravidita, dlouhodobé týrání, alkohol, finanční problémy či péče o tři malé děti,“ uvedla psychiatrička Monika Gärtnerová.

Žena ihned po činu přivolala záchrannou službu, sama se mu snažila pomoci, on ale vykrvácel, neboť čepel nože zasáhla srdce. Ještě než přijeli záchranáři, žena vytřela zakrvácenou podlahu. Podle odborníků to ale nebylo proto, aby zahladila stopy, šlo spíš o spontánní chování. „Můžeme to vysvětlit hned dvěma způsoby. Buď jako symbolický význam, kterým chtěla obžalovaná dát věci do pořádku, nebo to mohlo být tím, že byla manželem tak naučená, neboť jak popsala, on ji vždy velmi nutil, aby byl doma pořádek a čisto," podotkl psycholog Václav Šnorek.

Ryšavá u soudu svého činu litovala. Několikrát zopakovala, že musela od manžela snášet velmi hrubé zacházení. "Manžel mě často bil, hodně pil. Hádali jsme se dvakrát až třikrát týdně. To, co jsem udělala, byl zkrat, neuvědomila jsem si, že jsem ho bodla, myslela jsem si, že jsem ho jen škrábla. Nechtěla jsem mu ublížit, nožem jsem ho původně chtěla jen zastrašit," hájila se žena.

Vražda se stala, když se mladý pár s dětmi vrátil z pouti, která se ten den v Pacově konala. Muž prý vypil asi dvě skleničky burčáku a zhruba šest piv. "Když jsme se vrátili domů, nastala menší hádka, manžel byl opilý. Já jsem se šla vysprchovat, a když jsem byla ve sprše, přišel a udeřil mne pěstí do spánku, až mi začala téct krev. Nadával mi hrubě, hudroval a pak odešel do předsíně," popsala obžalovaná. Poté, co vyšla z koupelny, strhla se nová hádka v kuchyni, kde obžalovaná náhle sáhla po vykosťovacím noži s jedenácticentimetrovou čepelí a partnera bodla. Když si uvědomila, co udělala, přivolala záchrannou službu. Lékař ale mohl konstatovat už jen smrt. "Nechtěla jsem to udělat, nejsem žádná vražedkyně, byl to zkrat. Já jsem si nechala i dvě nechtěné děti, nešla jsem na potrat, i to maličký miminko má nárok na život. To, co jsem udělala, mne moc mrzí," litovala žena.

Na otázku soudce, jak často ji manžel bil, odpověděla, že poměrně často. Občas ji prý i kopal, jednou ji dokonce pořezal rozbitou skleničkou. Když byl její muž opilý, často rozbíjel věci. Napadání ze strany partnera tajila před rodinou i přáteli. "Manžel mi pořád něco nařizoval, co mám dělat. Zakazoval mi i psát dopisy kamarádkám, psala jsem je potají, ale nikdy o tom, že mne bije, jen, že mi diktuje, co mám a co nemám dělat," řekla obžalovaná.

Její malé děti ve věku půl roku, dva a čtyři roky, které byly v době tragédie doma, putovaly do dětského domova, odtud byly později ženě vráceny a byl jim stanoven opatrovník. Žena byla zpočátku vyšetřována vazebně. Krátce nato ji ale soudce nechal propustit a byla stíhána na svobodě.

Rozsudek dosud není pravomocný, obě strany si ponechaly lhůtu na rozmyšlenou, zda se odvolají.