Red.: Jak vnímáte případné zavedení školného na českých školách?
J.H.: Nejlepším školným je obyčejná progresivní daň z příjmu fyzických osob.
Red.: Kde vzít tedy na zvýšení platů učitelů peníze a o kolik by se jejich mzdy měly navýšit? Není přece jen východiskem zavedení školného?
J.H.: Pokud chcete školství srovnatelné se špičkou, musíte pro něj najít tolik veřejných zdrojů, jaké dává ta špička. Nemůžete mít menší daně než v Německu a chtít za to lepší než německé školství.
Red.: Lze zabránit snižování platů učitelů v příštím roce?
J.H.: Žádný předložený model školného nepřinášel bezprostředně školství peníze. To je jen zábavný omyl šířený novináři.
Red.: Jaká je podle vás budoucnost připravovaných a tolik kritizovaných státních maturit? Jste pro jejich odložení či úplné ukončení tohoto projektu?
J.H.: Vnutit maturity těm, kdo je nechtějí, je problém. Bojím se, že projekt se přežil.
Red.: Ale Česko má problémy i případě učňovských oborů, u kterých zažívá od počátku 90. let pokles počtu žáků. Jak lze opětovně vzbudit zájem mladých lidí o studium na učilištích?
J.H.: Učiliště nahrazujeme fakticky bakalářskými obory vysokých škol. Masovost učebních oborů ze sedmdesátých let je už neopakovatelná. Nelitujme toho. Učiliště (bez maturity) zůstanou asi pro patnáct procent populace. Zbytek je odsouzen k lepšímu vzdělání.
Red.: Koncem června přistoupila vláda ke zmrazení výdajů na vědu a výzkum. Vše vyústilo v ostrý nesouhlas Akademie věd. V čem podle vás spočívá hlavní problém financování české vědy?
J.H.: Podpora průmyslu nemůže být na úkor rušení toho mála vědy, co máme.
Red.: Jaký model financování výzkumu chce tedy
J.H.: Kombinace institucionálního financování a výkonového je nadále perspektivní. Jen jde o kritéria.
