"Nedávné rozhodnutí německého spolkového ústavního soudu je důležitým mezníkem pro ratifikaci Lisabonské smlouvy. Do německého Karlsruhe se v době očekávaného vyhlášení výsledku upíraly zraky celé Evropy," řekl Fülle.

Podle ministra česká vláda očekávala, že rozhodnutí německého soudu bude sice pozitivní, ovšem s připomínkami a podmínkami. "Pozitivně je však třeba hodnotit zejména to, že německý ústavní soud neshledal Lisabonskou smlouvu v rozporu s ústavou, a pouze vytyčil podmínky pro to, aby mohla být ratifikace dokončena. Stanovené podmínky jsou dosti striktní a z časového hlediska staví Německo do nelehké pozice," uvedl s tím, že česká vláda rozhodnutí německého soudu i přesto kvitovala.

Fülle připomněl, že ratifikace Lisabonské smlouvy nebyla dosud dokončena nejen v Německu, ale také v Česku. "Vláda plně respektuje právo příslušných subjektů, včetně skupiny senátorů, dané ústavou obrátit se na ústavní soud. Ústavní soud se však již dříve zabýval všem spornými body. Proto doufám, že problém bude již brzy vyřešen, a že Česká republika nebude státem, který by bránil vstupu Lisabonské smlouvě v platnost," podotkl.

Ministr pro evropské záležitosti přitom připomněl, že na červnové Evropské radě se hlavy států a vlád shodly na tom, že Lisabonská smlouva by měla vstoupit v platnost do konce roku.

Německý ústavní soud se při tvorbě rozhodnutí k Lisabonské smlouvě nechal inspirovat právními úpravami jiných členských zemí, včetně Rakouska a Česka. „Myslím, že česká právní úprava s ohledem na rozhodnutí německého ústavního soudu je gestem určité politické předvídavosti. Jistě může být inspirativní nejen pro Německo, ale i pro jiné státy,“ doplnila ředitelka Odboru koncepcí a analýz Úřadu vlády Lenka Pítrová.

Ředitel Odboru vládní legislativy Petr Mlsna upozornil na to, jak vůbec německý ústavní soud v rozsudku pojímá problematiku suverenity členských zemí. "Zůstává nadále platná doktrína Evropské unie jako určitého svazku států, který stojí na principu dobrovolného vzdání se části suverenity členských zemí. S tím, že německý ústavní soud konstatuje, že vyprázdnění suverenity je přitom z podstaty věci nemyslitelné," vysvětlil. Zdůraznil, že otázka integrace se trvale chápe jako záležitost, jež připadá ústavním orgánům členských zemí. Podle něj nelze rozhodně hovořit například o Evropské unii jako o federaci.

Na Lisabonskou smlouvu, která reformuje evropské instituce a zjednodušuje hlasování v unii, podali v Německu žalobu poslanci z táborů konzervativců i krajní levice. Tvrdí v ní, že smlouva dává unii příliš mnoho pravomocí, a tím podkopává německou suverenitu.

Soudci tyto námitky odmítli. Avšak přijetí reformní smlouvy podmínili schválením zákona, který německému parlamentu dá větší podíl na rozhodování. Teprve poté by měl smlouvu podepsat prezident Horst Köhler.

Ústavní soud ve svém verdiktu rozhodl, že všechny příští změny Lisabonské smlouvy musí schválit obě komory parlamentu. Jinak nebudou platit.

Evropská unie bude muset také čekat na souhlas Spolkového sněmu a Spolkové rady v případě, že bude chtít posílit své pravomoci v trestním právu. Podobné rozhodnutí přijal také český parlament. Zakázal vládě převádět na unii další pravomoci bez souhlasu obou komor. A stejné zásady platí také v Británii, Nizozemsku a v Polsku

Německo je jednou ze čtyř zemí Evropské unie, které ještě nedokončily ratifikaci Lisabonské smlouvy. V Polsku a v Česku se čeká na podpis prezidenta. V Irsku na druhé referendum.