Lebeda poukazuje na to, že v českém stranickém systému se pohybuje obvykle pět stran. Jde tedy o standardní umírněný multipartismus, který sám o sobě nečiní v oblasti sestavování vlád potíže.

Problematický není podle něj ani počet křesel v Poslanecké sněmovně. Zádrhel vidí v tom, že část křesel je blokována KSČM, kterou žádná z dalších českých stran nechce využívat jako potenciálního koaličního partnera při sestavování vlády. "Je třeba si uvědomit, že strana, která se pokouší sestavit koaliční vládu, si v celém polistopadovém období vybírá partnery nikoli mezi dvěma sty poslanci, ale přibližně jen mezi 160 až 170, podle toho, jak je KSČM silná," vysvětluje Lebeda.

Příčina, proč je KSČM jako koaliční partner nepřijatelná, tkví v tom, že se nedokázala dostatečně reformovat a nedistancovala se od své předchůdkyně a od předlistopadového režimu. "Pokud by byla KSČM reformovanou stranou, mohla by fungovat jako koaliční partner pro ČSSD a Stranu zelených, tedy pro strany od středu nalevo," uvedl politolog.

Lebeda upozorňuje, že reforma přitom musí přijít z nitra strany, tlak ostatních stran na transformaci KSČM totiž nemá valný význam. V tomto směru ale vyjadřuje politolog skepsi. "KSČM je závislá na své stabilní voličské základně. Ta se ovšem udržuje právě proto, že se strana od minulého režimu nedistancovala," řekl Lebeda. Komunisté se tak podle něj sice chovají umírněně při jednání s ostatními stranami, ale při setkání se svými voliči se nezdržují přímých odkazů na předlistopadový režim. Právě na to totiž voliči KSČM slyší.