Philip Glass zahájil svůj koncert před 20.30 sólovými klavírními skladbami z cyklu Metamorphosis. "Jsem rád, že jsem se mohl vrátit do Prahy. Naposledy jsem tu byl s Allenem Ginsbergem v roce 1996, kterého jsem doprovázel na klavír," řekl v úvodu slavný pianista.

Poté přivítal na pódiu svého prvního hosta, violoncellistku Wendy Sutterovou, která samostatně zahrála skladby z alba Songs and Poems for Cello. Sutterová hrála na vzácné violoncello, které bylo vyrobeno v roce 1620 v italské Cremoně a v 17. století zazněl jeho zvuk i v Sixtinské kapli. Songs and Poems for Cello napsal pianista speciálně pro tuto hráčku.

Na programu čtvrtečního večera nechyběl ani cyklus Etudes, který dal příležitost nejen hráčskému umu Philipa Glasse, ale i perkusionisty Micka Rossiho. Tento hudebník a skladatel hrál na sedmi Glassových nahrávkách, nedávno dokončil svůj třetí smyčcový kvartet a v roce 1998 si vysloužil nominaci na Grammy.

Klavírista zařadil do programu také ukázku ze své filmové hudby a diváci se dočkali skladeb z filmu Naqoyqatsi, který natočil režisér Godfrey Reggio a klíčovou úlohu zde hraje právě Glassův hudební doprovod. Celý program zakončila hudba z představení The Screens pro klavír, violoncello a perkuse.

Glassovy komorní sólové klavírní skladby měly u diváků velký úspěch a hudebník sklidil v závěru dokonce ovace vestoje. Diváci se dočkali tří přídavků a po dalším bouřlivém potlesku zahrál Glass ještě jeden klavírní bonus.

Philip Glass je skladatel vážné i filmové hudby a avantgardních oper. Úspěšný hudebník pochází z amerického Baltimoru a hudbu studoval v Chicagu, Aspenu, ale i v Paříži. Velký úspěch sklidila jeho moderní opera Einstein na pláži z roku 1976, ale i filmová hudba. Jeho tvorba se mimo jiné objevila na soundtracích k Reggiově trilogii Koyaanisqatsi, Powaqqatsi a Naqoyqatsi. Složil hudbu k snímkům Hodiny, Kundun nebo Zápisky o skandálu, za kterou byl v letech 1998, 2003 a 2007 nominován na Oscara.

Na filmovém festivalu v Cannes obdržel v roce 1985 cenu za umělecký přínos. Před deseti lety získal Zlatý globus za hudbu k tragikomedii Petera Weira s názvem Truman Show. Jeho hudební styl bývá označován jako minimalismus, ale samotný umělec tento termín odmítá. V roce 1967 založil soubor Philip Glass Ensemble pro sedm hráčů na klávesy a dechové nástroje a dodnes s ním koncertuje.

Glass spolupracoval s mnoha uznávanými umělci. Podle svých slov ho mimořádně inspiroval básník Allen Ginsberg, ale příjemné vzpomínky v něm zanechali také hudebníci Leonard Cohen, Paul Simon, David Bowie i režiséři Woody Allen a Martin Scorsese.