Ferrario ve svém filmu vypráví o skupině vězňů, kteří společně s mladou režisérkou sehrají divadelní představení o posledních dnech Ježíše Krista. Výsledný snímek je souhrou náhod, při níž nebyla použita konkrétní předloha. "Nemám ve scénář příliš důvěry. Nespoléhám na napsaná slova, ale na to, co se děje během natáčení. Ve filmu hrají neherci, kterým jsem nemohl scénář dát. Nikdo by nevěřil tomu, co říkají," uvedl režisér na tiskové konferenci. Stejnou metodu Ferrario použil i při svém dřívějším snímku Po půlnoci, který paradoxně dostal několik prestižních cen za scénář, ačkoliv autor jej nikdy nenapsal.

Režisér se s prostředím vězení seznámil jako dobrovolník. Ferrario chtěl původně natočit film s netradičním pohledem na náboženství, který později umístil do vězení. Ve zdejším prostředí totiž nikdo nejeví zájem o roli Jidáše, která je na celém příběhu nejzajímavější. Žádný z vězňů totiž není ochoten přijmout roli zrádce.

Italský film Za všechno může Jidáš obsahuje několik muzikálových scén, které byly pro vězně velkou zkušeností. "Vězni měli konečně pocit, že společně dělají něco co má smysl. Namísto zabíjení času pracovali a měli z toho dobrý pocit," řekl Ferrario. Jeho film vzbudil v katolické Itálii kontroverzní reakce. Režisér sice originálně pracuje s biblickým textem, ale sám se považuje za absolutního ateistu a odmítá jakoukoliv organizovanou formu církve.