Na festivalu mohou návštěvníci zhlédnout dva filmy, ve kterých ztvárnila Huppertová titulní roli. Jedná se o soutěžní snímek Villa Amalia od francouzského režiséra Benoîta Jacquota a o drama Gabrielle v režii Patrice Chéreau, jenž patří také mezi hosty festivalu. Isabelle Huppertová porovnala obě postavy z těchto snímků: "Vztah mezi dvěma hrdinkami, to jsem především já. Jinak mezi nimi není bližší vztah. Jedna hledá svobodu a druhá se naopak vzdá hledání svobody, nemá dostatek síly a sebedůvěry."

O soutěžním filmu dále prozradila, že se jí na něm líbí způsob vyprávění, kdy se divákům dostávají všechny informace spíše v aluzích a náznacích a nic není jednoznačně řečeno. Hlavní hrdinka je velice osamělá, touží po změně svého dosavadního života. Stará opuštěná vila u moře, kam se Huppertové postava nastěhuje, je podle herečky skutečná, ale zároveň funguje jako metafora. "Na jednu stranu symbolizuje krásu, ale zároveň také věčnost. Je v tom něco tragického i nebezpečného," uvedla Francouzka.

Známá a oceňovaná herečka dále hovořila o svém vztahu k filmům, natáčení a herecké profesi: "Filmy mě uklidňují. Ráda natáčím. Je to osamělý a zároveň kolektivní život. Je to můj ideální životní rámec. Ale když skutečně hraju, jsem sama," vysvětlila Huppertová a dodala, že herectví je pro ni přímo existenciální otázkou: "Být herečkou je spojeno s hlubokými city a s celou existencí." Úvahy o herectví coby poslání však razantně odmítá: "Necítím, že bych nesla poslání. V tom, že jsem herečka, není altruismus. Je to dobrodružství, občas je to sobecké, ale není zde poslání či mise. Dělám věci, které mě baví, ale ne z altruismu."

Isabelle Huppertová byla ověnčena během své dlouholeté kariéry celou řadou filmových cen. V roce 1978 si odvezla z filmového festivalu v Cannes cenu za nejlepší ženský herecký výkon ve filmu Violette Nozière a v Cannes uspěla také v roce 2001 za svou roli zvrhlé a sexuálně narušené učitelky Eriky v dramatu Michaela Hanekeho s názvem Pianistka. Na Berlinale byla v roce 2002 oceněna spolu s celým ženským hereckým ansámblem za francouzský film Osm žen od Francoise Ozona. Dvakrát triumfovala na festivalu v Benátkách a před čtyřmi lety zde obdržela speciální cenu za celoživotní dílo. V letošním roce byla předsedkyní poroty v jihofrancouzském Cannes.