Podle soudu důkazy, svědectví i znalecké posudky jasně prokázaly, že manželé zanedbávali péči o tehdy šestiletou dívku a neumožňovali jí pohyb. Cicholski měl podle soudu dívenku svazovat, musela stále ležet na posteli nebo klečet na zemi, dokonce ji měl i bít přes nožičky. Oba manželé se proti rozsudku odvolali, státní zástupkyně si ponechala lhůtu na rozmyšlenou.

Protože se Gabriela Cicholská k soudu opět nedostavila, pouze podala prostřednictvím společného advokáta Jana Kutěje souhlas s konáním hlavního líčení bez její přítomnosti, musel manžel její závěrečnou řeč přečíst. „Žádný trestný čin jsem nespáchala, jsem nevinná. Nikdy bych nemohla ublížit svým dětem, ani nikomu jinému, můj manžel taky nikomu neubližoval, kdyby ano, byla bych ta první, co by tomu zabránila,“ četl se slzami v očích manžel obžalované Cicholské.

„Je mi ouzko a smutno z toho, kam jsme to až dospěli, že člověk ani nemá šanci mít rád svoji rodinu, protože mu v tom všichni brání. Pořád nám jen říkají, že parchanti z dětských domovů by neměli mít šanci mít další parchanty, všichni nám jen hází klacky pod nohy,“ říkal závěrem Cicholský, který stejně jako jeho žena vyrůstal v dětském domově. „Ani se nedivím, že jsou vězení plná, když se takhle odsuzují nevinní lidé,“ pokračoval. „Připomíná mi to Horákovou, tohle moje souzení,“ dodal ještě.

Rozruch v soudní síni způsobili také členové sdružení Občané za svá práva, kteří se málem dostali do konfliktu s justiční stráží kvůli otevření oken v soudní síni. V jednací místnosti se chovali jako doma, čemuž se snažila stráž zabránit. Strhla se drobná slovní roztržka, kterou se ale podařilo uklidnit. Členové sdružení způsobili pozdvižení i po vynesení rozsudku, když se nashromáždili u předsedkyně senátu Veroniky Cukerové a chtěli vědět jména soudců, dotazovali se také, proč před nimi nejsou cedulky se jmény. Mužům ze sdružení čelilo šest členů justiční stráže, kterým se je přes veškeré snahy málem z místnosti nepodařilo dostat. Sdružení Občané za svá práva se soudního jednání účastní na požádání obžalovaného Cicholského, který se na ně již dříve obrátil s prosbou o pomoc.

Případ se začal odehrávat v listopadu 2002, kdy rodina přišla o byt na pražském Smíchově. Otec dívky tehdy prohlásil, že i s dcerou skočí z Nuselského mostu. Na základě tohoto prohlášení sociální pracovnice dívku rodičům odebraly. Cicholští byli v té době nezaměstnaní a žili pouze ze sociálních dávek. Protože se dívka sociálním pracovnicím jevila podvyživená a vůbec nemohla chodit, převezli ji do motolské nemocnice, kde si lékaři všimli, že dítě mohlo být týráno.

Po propuštění z nemocnice soud umístil děvče do Klokánku a poté do ústavní výchovy, v současné době má již novou adoptivní rodinu. V roce 2003 zbavil oba rodiče veškerých rodičovských práv. Během roku 2006 ještě policie oba rodiče obvinila z týrání svěřené osoby a Cicholského navíc z trestného činu násilí proti skupině obyvatel a jednotlivci, protože vyhrožoval personálu motolské nemocnice, který jej nechtěl k dceři v době její hospitalizace pustit.

Při prvním kole líčení dostal Cicholski od obvodního soudu tříletý trest vězení a jeho žena podmínku. Obžalovaní se však odvolali, městský soud jejich námitkám vyhověl a případ vrátil zpět obvodnímu soudu, aby doplnil dokazování. Ten však i nyní rozhodl stejně.