Pokus vraždy Ivana Jonáka se stal 9. července 1994 a svědecké výpovědi vzhledem k velkému časovému odstupu postrádaly informační hodnotu. Toho Ivan Jonák, který je sám toho času ve vězení za zosnování vraždy své manželky Ludviky, využíval k častým pokusům ke znevěrohodnění výpovědí. Soudkyně Eva Brázdilová musela proto Jonáka, který před soud tentokrát předstoupil v roli poškozeného, často napomínat, aby nehovořil dřív než k tomu bude vyzván.

"Před lety prostřelená tvář a kulkou totálně zdecimovaný chrup mi dodnes brání v požívání tuhé stravy. A že je ve vězení někdy hodně tuhá!," předkládal Jonák své argumenty, kterými se snažil bránit před výpověďmi soudních znalců z oboru stomatologie. Na dotaz soudkyně, jaká že strava mu při požívání činí potíže, Jonák odpověděl, že zejména řízky a topinky.

Předsedkyně senátu posléze vyvinula nemalé úsilí, aby se ze soudního líčení nestal stomatologický seminář, kterému nejvíc přispívali právě Ivan Jonák a jeho obhájce. V poslední části výslechu svědků a čtení listinných důkazů pak Jonák požádal senát, aby byl předčasně eskortován ze soudní síně. "Jsem z toho velkého nic, kde se neřeší zásadní problém, a to je usvědčení mých vrahů, velmi unaven. Chci odsud pryč," řekl. Soudkyně Eva Brázdilová jeho žádosti okamžitě vyhověla.

Soudní líčení bude pokražovat ve čtvrtek a podle předsedkyně senátu by se v pátek mohla porota dobrat k závěrečným řečem.